ECLI:CZ:US:2008:1.US.3138.07.1
sp. zn. I. ÚS 3138/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Boleslavem, advokátem se sídlem Praha 5, Plzeňská 394/70, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, čj. 25 Cdo 2983/2005 - 432, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, čj. 26 Co 443/2004 - 410, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 5. 2004, čj. 11 C 647/94 - 366, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jeho nároku na náhradu škody na zdraví. Spor mezi stěžovatelem a žalovanou Česko-německou nemocnicí Krkonoše, s. r. o., (dále jen "žalovaná") se datuje od roku 2000, kdy Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") vydal rozsudek, kterým žalobu stěžovatele zamítl. Poté, co věc prošla odvolacím řízením, naposledy okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení částky 151.900,-- Kč s příslušenstvím a na placení měsíční renty od 1. 5. 1994. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatel má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na nestranný a spravedlivý proces podle čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody na zdraví, k níž mělo dojít na základě porušení právní povinnosti žalované nemocnice, kam byl přijat k plánované operaci kolene. Po operaci prodělal náhlou cévní mozkovou příhodu. Podle jeho názoru žalovaná nemocnice nedostatečným předoperačním vyšetřením, neposkytnutím včasné odborné pomoci a nesprávným postupem při léčení zavinila, že stěžovatel, po cévní mozkové příhodě, zůstal ochrnut na pravou polovinu těla a stal se plně invalidním.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že k zamítnutí jeho žaloby došlo především pro neunesení důkazního břemene. Zdůraznil, že v řízení o náhradu škody na zdraví způsobené lékařem nebo zdravotnickým zařízením se jedná o záležitost vyžadující odborné posouzení a v tom má podstatný význam zdravotnická dokumentace, kterou žalovaná nemocnice nepředložila v dostatečném rozsahu. Z tohoto důvodu považuje posudek znalecké komise v jeho věci za nepostačující. Podle mínění stěžovatele řízení před obecnými soudy neproběhlo způsobem, který by splňoval kritéria spravedlivého procesu.
Ústavní soud v dané věci pochybení tvrzená stěžovatelem neshledal. Zamítavá rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně byla založena na neexistenci příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví stěžovatele a postupem žalované nemocnice, a nikoli na neunesení důkazního břemena stěžovatelem. Obecné soudy se dostatečně vyrovnaly s námitkami stěžovatele o nedostatečně provedeném dokazování a z toho vyplývajících chybných skutkových závěrech. Tyto námitky stěžovatel v ústavní stížnosti znovu zopakoval, se snahou dosáhnout požadované náhrady škody. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do role další přezkumné instituce, tedy do role, která mu nenáleží. V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat každé jejich (stěžovatelem tvrzené) pochybení. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před obecným soudem a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu