ECLI:CZ:US:2008:1.US.4.08.1
sp. zn. I. ÚS 4/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. 10 Co 1113/2007 - 38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, kterým rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel (otec stěžovatelky) ve společném jmění manželů (dále jen "SJM") se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky JUDr. R. N. jako soudní komisařky ve výši 17 158,-- Kč. Dále navrhla i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. 10 Co 1113/2007 - 38, kterým bylo potvrzeno (odvoláním stěžovatelky napadené) usnesení okresního soudu ve výroku ad. IV. o odměně notářky.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že SJM jejího otce a jeho manželky (matky stěžovatelky) zaniklo dnem jeho smrti. Protože za trvání manželství nedošlo k žádné jeho modifikaci, jsou podíly obou manželů na SJM stejné. Okresní soud, podle stěžovatelky, tuto skutečnost opomněl a v odst. IV. výroku svého usnesení stanovil výši odměny notářky z hodnoty majetku náležejícího do SJM, ačkoliv podle ustanovení §12 vyhl. č. 196/2001 Sb. měl určit její odměnu z obvyklé ceny zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Za této situace měl soud určit, podle §137 a §149 obč. zákoníku, výši odměny notářky z poloviční hodnoty majetku náležejícího do SJM rodičů stěžovatelky. Okresní soud tak nesprávně aplikoval právo a tím nesprávně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit notářce odměnu, určenou postupem, který nemá oporu v zákoně. Toto pochybení nenapravil ani Krajský soud v Ostravě. Soudy obou stupňů tak porušily základní práva stěžovatelky, podle čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod, neboť jí uložily povinnost v rozsahu výrazně větším, než jak vyplývá ze zákona.
Z obsahu spisu sp. zn. 47 D 234/2007 Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, zmíněný soud rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel v SJM se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky. O odměně notářky a jejích hotových výdajích v celkové výši 17 158,-- Kč rozhodl podle §151a OSŘ, za použití vyhlášky č. 196/2001 Sb. K odvolání stěžovatelky proti výroku o výši odměny notářky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že podle §12 odst. 1 vyhl. č. 196/2001 Sb. je základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v §11, obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Podle ustanovení §175o odst. 1 OSŘ, na podkladě zjištění podle §175m OSŘ, určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení. Obvyklou cenou dědictví je, v daném případě, částka 1 589 970,70 Kč, neboť při stanovení odměny notáře soud nevychází z tzv. čisté ceny dědictví, která představuje rozdíl mezi obvyklou cenou dědictví a výší dluhů, ale z obvyklé ceny majetku, jak byla zjištěna postupem podle §175o odst. 1 OSŘ. Výše odměny notářky byla tedy okresním soudem stanovena správně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ní polemizuje se způsobem výpočtu odměny notářky, jako soudní komisařky v řízení o dědictví po jejím otci. Tvrdí, že tato odměna má být vypočtena ze skutečného čistého dědictví po zůstaviteli, nikoliv z celé částky, která představuje hodnotu SJM manželů.
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená zejména v ústavním pořádku České republiky. Na základě tvrzení stěžovatelky se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Výpočet odměny notářky, jako soudní komisařky, byl proveden v souladu se shora zmíněnými právními předpisy.
Jistým problémem, který Ústavní soud ve věci shledal, byla skutečnost, že obecné soudy, zejména soud okresní, v odůvodnění svého rozhodnutí, nedostatečně vysvětlil přesný způsob výpočtu odměny notářky. Nepoukázal dostatečně na ustanovení §12 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb., podle kterého : "základem odměny notáře, jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v §11, je obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví". Z protokolu o projednání dědictví na č. l. 25 a násl. spisu a ze shora označeného usnesení okresního soudu jasně vyplývá, že majetek v SJM zůstavitele a jeho manželky činil 1 646 071,40 Kč. Vypořádání tohoto SJM (a v tom je klíč celé otázky základu pro výpočet odměny notářky), bylo provedeno tak, že pozůstalá manželka si ponechala veškerý movitý majetek v úhrnné hodnotě 112 201,40 Kč. Do dědictví pak připadly pohledávka zůstavitele za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání majetku v SJM ve výši 56 100,70 Kč a označené nemovitosti v hodnotě 1 533 870,-- Kč, tedy celkem 1 589 970,-- Kč. Tato částka tak představuje "obvyklou cenu zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví", ve smyslu §12 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb. a z této částky pak soudy vypočetly odměnu notářky. Jedná se totiž o částku, ohledně které bylo dědické řízení vedeno. Tento postup je v souladu s citovanými normami obecného práva a šlo jen o to, zmíněný postup stěžovatelce vysvětlit v tom stadiu řízení, kdy se jednalo o vypořádání SJM zůstavitele a jeho manželky.
V řízení před obecnými soudy tedy nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v její ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu