ECLI:CZ:US:2008:1.US.425.08.1
sp. zn. I. ÚS 425/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) C. F., 2) E. G. a 3) A. N., všech zastoupených JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 27, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 56 Co 445/2005 - 348, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, podané osobně, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který, jako soud odvolací, zamítl jejich žalobu na vydání nemovitosti na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Proti tomuto rozsudku stěžovatelé podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jejich dovolání zamítl rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, čj. 28 Cdo 3238/2006 - 376. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že zmíněný rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, takže došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
Předtím než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Konečným rozhodnutím v předmětné věci je rozsudek Nejvyššího soudu, v němž zamítl jejich dovolání, jako zjevně nedůvodné, podle §243b odst. 2 OSŘ. Nejvyšší soud tak rozhodl rozsudkem o meritu věci. Nejedná se tedy o rozhodnutí o odmítnutí dovolání ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jen takové rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. "odmítnutí dovolání pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení", přináší beneficium zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli pouze v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Pokud tedy nepodali ústavní stížnost proti shora označenému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, je Ústavní soud nucen, vázán petitem ústavní stížnosti, hodnotit jejich ústavní stížnost, podanou proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jako podanou opožděně. Tím se ve věci naplnil důvod pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu