ECLI:CZ:US:2008:1.US.437.08.1
sp. zn. I. ÚS 437/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké nám. 29, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2007, čj. 20 Co 590/2007 -190, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, vydaného ve věci péče o nezletilého Petra Č. (jedná se o pseudonym). Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Podle stěžovatele je závěr soudu o stanovení výše výživného nesprávný a je založen na nezohlednění provedených důkazů. Krajský soud měl, s ohledem na zdravotní stav (těžké deprese) stěžovatele, výrazně snížit výživné pro jeho nezletilého syna, neboť stěžovatel nebyl dále schopen vykonávat náročné zaměstnání, v němž pobíral příjem, na jehož základě mu soud prvního stupně stanovil výživné. Schopnost stěžovatele zařadit se plnohodnotně do pracovního procesu nastala až později. Z této skutečnosti měl soud při rozhodování o snížení výživného vycházet.
Z přiloženého rozhodnutí bylo zjištěno, že zmíněný krajský soud, k odvolání stěžovatele, výrok Okresního soudu v Hradci Králové, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na snížení výživného, změnil tak, že od května 2007 do budoucna výživné snížil ze 4 000,-- Kč na částku 2 800,-- Kč měsíčně. Jinak rozsudek okresního soudu, ze dne 14. 5. 2007, kterým zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilého, potvrdil. Krajský soud se ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu a potvrdil jeho závěry v tom smyslu, že stěžovatel se bez důležitého důvodu vzdal svého čistého příjmu, který činil okolo 30 000,-- Kč měsíčně. Okresní soud, při stanovení výživného, vyšel z tohoto fiktivního příjmu otce. K tvrzení stěžovatele, že své zaměstnání nemohl dále vykonávat pro své psychické problémy, odvolací soud připomenul, že stěžovateli nebyla dána výpověď pouze pro neplnění jeho povinností jako zaměstnance (způsobené psychickými problémy), ale také proto, že zneužíval zařízení, poskytnuté mu zaměstnavatelem, pro své osobní podnikatelské aktivity. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy ani nedoložil, že by trpěl psychickými problémy v takovém rozsahu, který by mu znemožnil dosavadní práci vykonávat a způsobil pracovní neschopnost. Ke snížení výživného od května 2007 do budoucna krajský soud přistoupil poté, co zjistil, že současně vykonávané zaměstnání stěžovatele odpovídá jeho kvalifikaci, takže již není důvod vycházet z fiktivního výdělku.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s hodnocením provedených důkazů a právními závěry obecných soudů. Svou polemiku dokládá tvrzením, že soudem stanovené výživné je nepřiměřené vzhledem k jeho možnostem a schopnostem.
V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, který by měl napravovat každé jejich (stěžovatelem tvrzené) pochybení, v tomto případě přepočítávat výživné, které bylo stěžovateli, jako otci, stanoveno pro jeho nezletilého syna. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před obecnými soudy a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. S ohledem na požadavky obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů, tj. zejména soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové všechny tyto požadavky splňuje. Ústavní soud konstatuje, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu