ECLI:CZ:US:2008:1.US.468.08.1
sp. zn. I. ÚS 468/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem v Plzni, Kamenická 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 61 Co 614/2007, a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 36 C 94/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:
Okresní soud Plzeň - město zamítl rozsudkem ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 36 C 94/2005, žalobu na vyloučení stěžovatelem určených nemovitostí z výkonu rozhodnutí. Současně tímto rozsudkem rozhodl o odnětí osvobození stěžovatele od soudních poplatků, které mu před tím usnesením ze dne 24. 11. 2005, č. j. 36 C 94/2005-26, přiznal. Proti oběma výrokům podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 12 Co 134/2007, bylo rozhodnutí okresního soudu týkající se odnětí osvobození od soudních poplatků potvrzeno. Stěžovatel byl znovu okresním soudem vyzván k uhrazení soudního poplatku z podaného odvolání. Soudní poplatek neuhradil, ale opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Následně Okresní soud Plzeň - město z důvodů nezaplacení soudního poplatku napadeným usnesením odvolací řízení zastavil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rovněž napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
Stěžovatel má za to, že napadenými usneseními obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dané čl. čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele soudy dostatečně nezkoumaly při rozhodování o poplatkové povinnosti jeho majetkovou situaci. Okresní soud Plzeň -město na jedné straně usnesením ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 36 C 94/2005, zprostil manželku stěžovatele povinnosti k úhradě soudních poplatků pro její špatnou majetkovou situaci, situaci stěžovatele však posoudil odlišně, ač jeho majetkové poměry jsou totožné. Byť stěžovatel opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, soud nezkoumal, zda u něho došlo ke změně poměrů a jeho návrhem se vůbec nezabýval. Přitom však v odůvodnění svých rozhodnutí soudy obou stupňů uvedly, že u stěžovatele ke změně poměrů nedošlo. Soudy obou stupňů si tak o majetkové situaci stěžovatele učinily závěr, pro který neměly podklad. Znemožnily tak stěžovateli domáhat se svých práv jen proto, že nemá dostatečný majetek na úhradu soudního poplatku.
II.
Ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp.zn. 36 C 94/2005 Ústavní soud zjistil, že dne 3. 10. 2005 podal stěžovatel žalobu na zrušení exekučního příkazu a vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků ve výši 1.000,- Kč. Usnesením ze dne 24. 11. 2005, č. j. 36 C 94/2005-26, bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven advokát. Usnesením ze dne 5. 10. 2006, č. j. 36 C 94/2005-83, soud připustil, aby do řízení na straně žalobce přistoupila jeho manželka, neboť výkonem rozhodnutí jsou postiženy nemovitosti, které jsou v podílovém spoluvlastnictví manželů B; SJM zaniklo rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. 6. 1994, sp. zn. 9 C 205/1991 (viz č.l. 31).
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 20. 12. 2006, č. j. 36 C 94/2005-111, vyloučil ideální polovinu žalovaných, v rozsudku specifikovaných nemovitostí z výkonu rozhodnutí. Žalobu na vyloučení druhé ideální poloviny těchto nemovitostí z výkonu rozhodnutí zamítl. Výrokem V. pak odňal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Výrok odůvodnil tím, že podle jeho názoru stěžovatel ke dni rozhodování již nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zejména s přihlédnutím k tomu, že získal od města Plzně zakázku a potvrdil vystavení zálohové faktury.
V odvolání proti výroku V. rozsudku (č.l. 127) stěžovatel uvedl, že zálohu, kterou mu město Plzeň na zakázku poskytlo, bude muset použít na plnění předmětného závazku. Okresní soud měl k dispozici přiznání k dani z příjmu stěžovatele i společnosti LIBUD, kde je společníkem, za léta 2004 a 2005.
Odvolací soud stěžovatele vyzval (č.l. 139), aby předložil daňové přiznání za rok 2006; stěžovatel však neposkytl součinnost (č.l. 140) a sdělil, že nemá povinnost podávat přiznání k dani z příjmu. Tomuto tvrzení soud vzhledem k předloženým přiznáním k dani z příjmu za předchozí léta neuvěřil. Stěžovatel tak podle soudu neprokázal, že jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry odůvodňují, aby mu i nadále příslušelo osvobození od soudních poplatků. Kromě toho soudní poplatek z odvolání představuje částku 3.000,- Kč a tento výdaj stěžovatelovu životní úroveň podstatným způsobem neovlivní (č.l. 141). Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V. potvrdil.
Následně byl stěžovatel znovu vyzván k zaplacení předmětného soudního poplatku z odvolání ve výši 3.000,- Kč (č.l. 143). Stěžovatel znovu požádal Okresní soud Plzeň-město o osvobození od soudních poplatků z důvodu sociální tísně (č.l. 147). Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 29. 6. 2007 č. j. 36 C 94/2005-166, žádost zamítl. V odůvodnění uvedl, že dospěl k závěru, že se ve stěžovatelových osobních a majetkových poměrech od posledního soudního rozhodnutí o odejmutí osvobození od soudních poplatků nic nezměnilo; stěžovatel je dále jednatelem společnosti s ručením omezeným a současně je v této společnosti zaměstnán v pracovním poměru s průměrným výdělkem ve výši 8.500,- Kč čistého. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 8. 2007, č. j. 12 Co 41/2007-174, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2007, č. j. 12 Co 411/2007-174 a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 6. 2007, č. j. 36 C 94/2005-166, napadl stěžovatel ústavní stížností, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13.11. 2007, sp. zn. I. ÚS 2566/07, jako zjevně neopodstatněný návrh odmítnuta (viz č.l. 189).
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 25. 9. 2007, č. j. 36 C 94/2005-179, znovu vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 3.000,- Kč do tří dnů. Protože stěžovatel poplatek nezaplatil, ale podal dne 9. 10. 2007 další žádost o osvobození od soudního poplatku z důvodu sociální tísně (č.l. 180), Okresní soud Plzeň - město napadeným usnesení ze dne 19. 10. 2007 odvolací řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že opakovaně nerozhodoval o žádosti stěžovatele ze dne 9.10. 2007 o osvobození od soudního poplatku proto, že stěžovatel argumentoval sociální tísní a nedostatkem prostředků k obživě, stejně jako ve všech předcházejících žádostech; navíc o osvobození požádal po lhůtě k zaplacení poplatku a netvrdil žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly osvobození od soudního poplatku z odvolání. Uvedl totožné důvody, které soud již posoudil a neshledal v nich zákonné předpoklady pro osvobození. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni toto usnesení soudu prvního stupně napadeným usnesením ze dne 29. 11. 2007 potvrdil.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ze spisu Okresního soudu Plzeň - město vyplývá, že v rámci volného hodnocení důkazů učinily obecné soudy závěr, že poměry stěžovatele neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. To, že s takovým závěrem stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod. Pokud by totiž měla být porušením čl. 90 Ústavy či čl. 36 odst. 1 Listiny každá situace, kdy se strana ve sporu neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by se Ústavní soud stal součástí soustavy obecných soudů, kterou z hlediska ústavního není ani být nemůže.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na svou špatnou majetkovou situaci. Zde - pro úplnost - nelze přehlédnout, že při jednání okresního soudu dne 27. 11. 2006 však sám uvedl do protokolu (č.l. 95), že aktuálně vyhrál výběrové řízení pro Statutární město Plzeň (zakázka se týká rekonstrukce budovy v Tlumené ulici) a smlouva na zakázku byla podepsána v listopadu roku 2006. Věnuje se projektové činnosti a prodává to, co mu zbylo z činnosti, kterou vykonával na základě živnostenského oprávnění na dřevovýrobu dříve. Vlastní objekt na dřevovýrobu (cihelna v Čisté u Rakovníka), který je zatížen exekucí. Na skladě má ještě řezivo a palety. Fakturoval část díla v souvislosti se zmíněnou zakázkou, zálohu nedohodl (č.l. 95). Uvedl sice, že má finanční závazky k Bance Bohemia, společnosti GARMOND Praha, s. r. o., a závazky z titulu penále vůči finančnímu úřadu, úřadu práce a správě sociálního zabezpečení, do fondu oprav platí měsíčně 4.500,- Kč, za elektřinu 380,- Kč a za plyn 800,- Kč měsíčně. To však samo o sobě osvobození od soudních poplatků zajisté neodůvodňuje; ze spisu zřetelně vyplývá, že uvedené finanční závazky a problémy má stěžovatel v důsledku svého vlastního podnikání. Osvobození od soudních poplatků by ve svém důsledku znamenalo, že by stát hradil problémy vzniklé špatným podnikáním (tedy zaviněné stěžovatelem). Nelze přehlédnout ani to, že s ohledem na uzavřenou zakázku pro město Plzeň, nemůže soudní poplatek z odvolání ve výši 3.000,- Kč stěžovatelovu životní úroveň podstatným způsobem ovlivnit.
Stěžovatel požadoval osvobození od soudních poplatků opakovaně, jak vyplývá z předmětného soudního spisu. V posledních žádostech však neuvedl žádné nové rozhodné skutečnosti, takže okresní soud vycházel z toho, že se jedná o věc pravomocně rozhodnutou, což ve svém napadeném rozhodnutí také vyslovil. Tento postup je korektní a znaky protiústavnosti nevykazuje.
Pokud jde o námitku, že soud manželce stěžovatele osvobození od soudních poplatků přiznal, ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 23. 1. 2007, č. j. 36 C 94/2005-124, vyzval soud manželku stěžovatele (2. žalobkyni) k zaplacení soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč. K její žádosti pak usnesením ze dne 20. 2. 2007 (č.l. 132) jí přiznal osvobození od soudních poplatků s poukazem na usnesení ze dne 4. 1. 2007, kterým jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v jiné věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 36 C 176/2006. Ústavní soud v této souvislosti poznamenává, že po rozdělení SJM manželů B., soudy správně majetkovou situaci každého z manželů posuzovaly samostatně. Manželka stěžovatele má pouze minimální příjem z výdělečné činnosti a na podnikání manžela se nepodílí.
Ústavní soud závěrem uvádí, že právo posoudit majetkovou situaci stěžovatele zásadně přísluší obecnému soudu. Ústavní soud při přezkoumání jeho rozhodnutí je oprávněn posuzovat pouze to, zda jím byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv či svobod stěžovatele. To však Ústavní soud nezjistil. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Jejich rozhodnutí jsou jasná, přesvědčivá, logická a jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími základní práva stěžovatele zjevně porušena nebyla.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu