infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.06.2008, sp. zn. I. ÚS 470/08 [ usnesení / JANŮ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:1.US.470.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:1.US.470.08.1
sp. zn. I. ÚS 470/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti M. H., zast. Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou, sídlem Masarykova 1250, Lysá nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.2.2007, č.j. 7 C 1377/92-1030, spojené s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, §214 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §105 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a §22 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka podanou ústavní stížností, později na základě výzvy Ústavního soudu doplněnou právní zástupkyní, napadla v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud"), jímž byl ustanoven znalec za účelem vypracování revizního znaleckého posudku, a domáhala se jeho zrušení. Tvrdila, že tímto usnesením bylo porušeno její právo zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V části IV. ústavní stížnosti uvedla, že jí nebyla dána možnost napadnout usnesení opravným prostředkem, tudíž se domnívá, že se na tento případ nevztahuje žádné ustanovení zákona o Ústavním soudu, a pro podání ústavní stížnosti tak není stanovena žádná lhůta (poukázala na to, že její ústavní stížnost byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy bylo vydáno napadené usnesení, a tak byla zachována lhůta 1 rok dle §72 odst. 5 zák. o Ústavním soudu). Současně s ústavní stížnosti podala stěžovatelka návrh na zrušení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, §214 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §105 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a §22 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka odvozuje zachování lhůty pro podání své ústavní stížnosti z ustanovení §72 odst. 5 zák. o Ústavním soudu. Je pravdou, že podle tohoto odstavce je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti i v těch situacích, kdy bylo rozhodnuto orgánem veřejné moci v jednoinstančním řízení, tudíž proti takovým rozhodnutím neexistuje žádný prostředek nápravy. V takovém případě je lhůta k podání ústavní stížnosti konstruována jako šedesátidenní lhůta se subjektivním počátkem, která začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nemůže však za žádných okolností překročit jednoroční lhůtu s objektivně určeným počátkem, tj. počínající dnem, kdy k zásahu skutečnost došlo. Z kombinace obou lhůt pak vyplývá, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovateli zůstaly zachovány obě lhůty. Pokud je podle uvedeného ustanovení posuzována lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, spadá počátek obou lhůt v jeden den, který následuje po dni, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno; tehdy k zásahu došlo a tehdy se také o něm dozvěděl. Z toho plyne, že ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Z doručenky založené ve spise okresního soudu Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení stěžovatelka převzala dne 12.3.2007. Ve světle výše uvedeného tak začala běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti následujícím dnem a je zcela evidentní, že k datu odeslání původního podání stěžovatelky již uplynula. Z tohoto důvodu je mylný názor, že jí zůstala zachována jednoroční lhůta. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že samotná ústavní stížnost byla podána opožděně, sleduje její osud i stěžovatelčin návrh na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. června 2008 Ivana Janů soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:1.US.470.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 470/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 6. 6. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 2. 2008
Datum zpřístupnění 18. 6. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 182/1993 Sb.; o Ústavním soudu; §30/1
zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; §241
zákon; 150/2002 Sb.; soudní řád správní; §105/2
zákon; 229/1991 Sb.; o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; §22/9
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §105 odst.2
  • 182/1993 Sb., §30 odst.1, §72 odst.5
  • 229/1991 Sb., §22 odst.9
  • 99/1963 Sb., §241
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-470-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 58878
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-08