ECLI:CZ:US:2008:1.US.566.08.1
sp. zn. I. ÚS 566/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2007, č. j. 11 C 27/2007-148, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2007, č. j. 21 Co 489/2007-176, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji - s poukazem na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod - zejména o následující důvody:
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo stěžovateli uloženo, aby zaplatil žalobci - Kooperativa, pojišťovna, a. s., 465.958,- Kč spolu s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl tento rozsudek v napadených výrocích potvrzen. Kooperativa vyplatila žalovanou částku stěžovateli jako pojistné plnění z dopravní nehody, následně ale bylo zjištěno, že tuto dopravní nehodu zavinil sám stěžovatel. Stěžovatel ve sporu namítal, že dopravní nehodu zavinil původní předpokládaný viník Z. Š. Oba soudy opřely svůj závěr o znalecký posudek z oboru silniční dopravy. Odvolací soud odmítl verzi stěžovatele doloženou jím vyžádaným znaleckým posudkem jiného soudního znalce, podle kterého dopravní nehodu zavinil Z. Š. Podle stěžovatele jde v posuzované věci o komplikovanou dopravní nehodu, při které se měnily i závěry soudů v otázce zavinění střetu motocyklu stěžovatele a osobního vozu řidiče Š. Rozdílné byly i posudky přibraných soudních znalců Ing. Š. a Ing. J. Proto předložil stěžovatel třetí posudek Ing. S. Stěžovatel vytýká zejména krajskému soudu, že odmítl znalecký posudek Ing. S. s odůvodněním, že tento znalecký posudek byl podán s odstupem více než 3 let od dopravní nehody a byl podán na základě objednávky samotného stěžovatele, takže jej nelze považovat za objektivní důkaz ve srovnání s předcházejícími znaleckými posudky. Stěžovatel považuje tento závěr za diskriminující a za zásah do svého práva na soudní ochranu. Všichni tři znalci jsou zapsáni v seznamu znalců vedeném u Krajského osudu v Hradci Králové a jsou rovnocenní ve svém postavení. Podle stěžovatele měl krajský soud volit přibrání Ústavu zabývajícího se problematikou silniční dopravy. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud oba napadené rozsudky obecných soudů zrušil.
II.
1) Ze spisu Okresního sodu v Hradci Králové sp. zn. 11C 27/2007 Ústavní soud zjistil, že Kooperativa, pojišťovna, a. s., zažalovala 14.12. 2006 stěžovatele o zaplacení částky 465.958,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 2. 4. 2004 došlo v katastru obce Lípa ke srážce motocyklu zn. Honda řízeného stěžovatelem a osobního vozidla zn. Suzuki Swift, řízeného Z. Š. V roce 2005 podal Okresní státní zástupce v Hradci Králové na Z. Š. pro trestný čin ublížení na zdraví. Rozsudkem ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 6 T 37/2005, uznal Okresní soud v Hradci Králové Z. Š. vinným žalovaným trestným činem. Stěžovatel uplatnil u pojišťovny náhradu škody vzniklé mu na motocyklu Honda a pojišťovna celkové pojistné plnění ve výši 582.448,- Kč vyplatila.
K odvolání Z. Š. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 11 To 401/2005, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Následně Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 6 T 37/2005-215, Z. Š. zprostil obžaloby. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynulo, že příčinu dopravní nehody je třeba spatřovat v chování stěžovatele, který porušil ust. §17 odst. 5 písm. a), b), c), e) zákona č. 361/2000 Sb. Soud se opřel zejména o znalecký posudek znalce Ing. Š., o doplňující závěr znalce Ing. J. a o výpověď svědka V. Pojišťovna proto přehodnotila právní základ nároku stěžovatele na náhradu škody, která mu při dopravní nehodě vznikla. Požadovala proto od něj vrácení 80 % vyplaceného pojistného v celkové výši 465.958,- Kč. Protože stěžovatel požadovanou částku odmítl vrátit, podala pojišťovna předmětnou žalobu.
Okresní soud v Hradci Králové vydal dne 17. 1. 2007 pod sp. zn. 26 Ro 4134/2006-37 platební rozkaz, kterým uložil stěžovateli žalovanou částku zaplatit spolu s úrokem. Platební rozkaz napadl stěžovatel odporem. Při jednání dne 22. 5. 2007 (č.l. 66) předložil jako důkaz dopravní situace analýzu znalce ing. J. S. Později předložil znalecký posudek téhož znalce ze dne 12. 6. 2007 (č.l. 78 a další), ve kterém znalec označil za hlavní příčinu vzniku předmětné dopravní nehody to, že řidič osobního automobilu Z. Š. začal předjíždět nákladní automobil (č.l. 107). Znalec S. uvedl, že znalec Ing. Š. v posudku neřešil podstatné okolnosti k příčině vzniku dopravní nehody (č.l. 106).
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2007, č. j. 11 C 27/2007-148, výrokem I. rozhodl, že stěžovatel je povinen Kooperativě, pojišťovně, a. s., zaplatit žalovanou částku a rozhodl o příslušenství, nákladech řízení a o soudním poplatku. Soud uvedl zejména toto: Soud si jako předběžnou otázku pro rozhodnutí tohoto musel vyřešit, zda žalovaný (stěžovatel) vůbec odpovídá za dopravní nehodu ze dne 2. 4. 2004 a pokud ano, tak v jakém rozsahu. Veden výše uvedenými právními názory soud dospěl k závěru, že žalovaný za dopravní nehodu nese plnou odpovědnost. Lze sice souhlasit s názorem žalovaného (podpořeného dále znaleckým posudkem vypracovaným Ing. S.), podle kterého ke střetu motocyklu žalovaného a vozidla Z. Š. došlo v zásadě proto, že Z. Š. se se svým vozidlem zn. Suzuki začal vychylovat ke středu vozovky tak, aby umožnil odbočení vpravo nákladnímu vozidlu jedoucímu před ním, což žalovaný nečekal a nebyl schopen bezpečně zareagovat na toto vychýlení se vozidla zn. Suzuki (např. tak, že buď přibrzdí nebo jej objede). Nicméně prvotní a rozhodující příčinu vzniku této nebezpečné situace, vedoucí ke střetu vozidel a dopravní nehodě je nutno spatřovat v tom, že žalovaný vůbec nevěděl, že před vozidlem zn. Iveco jede další vozidlo zn. Suzuki. Žalovaný se zde spolehlivě nepřesvědčil, zda může bezpečně provést předjetí vozidla zn. Iveco, resp. žalovaný zde dostatečně spolehlivě nevyhodnotil stávající dopravní situaci na vozovce v okamžiku, kdy se chystal zahájit prvotní předjíždějící manévr.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 12. 2007, č. j. 21 Co 489/2007-176, napadený rozsudek ve výrocích I. a III. potvrdil. V odůvodnění rozsudku uvedl zejména toto: Odvolací soud se zcela ztotožňuje s jednoznačným závěrem okresního soudu, že prvotní a zásadní příčinou střetu motocyklu žalovaného a vozidla Z. Š. bylo to, že žalovaný dostatečně spolehlivě nevyhodnotil dopravní situaci na vozovce v okamžiku, kdy se chystal zahájit předjíždění. Tedy, začal předjíždět vozidlo Iveco, aniž by byl schopen odhadnout a přesvědčit se o dopravní situaci na vozovce před tímto vozidlem. Tento závěr bezpečně plyne zejména z výpovědi svědka V. (řidiče vozidla Iveco), který popsal chování žalovaného s motocyklem při předjíždění. Jím učiněný popis chování žalovaného s motocyklem při předjíždění, který podal v trestním řízení, se shoduje s popisem, který podal v tomto řízení. Znalecký posudek, podaný znalcem Ing. J. S., na který odkazuje žalovaný, nemůže tyto závěry učiněné okresním soudem zvrátit. Uvedený znalecký posudek byl podán s odstupem více než tří let od dopravní nehody a byl podán na základě objednávky samotného žalovaného; nelze jej proto považovat za objektivní důkaz ve srovnání se znaleckými posudky podanými na žádost soudu či orgánů činných v trestním řízení vedeném proti Z. Š. Okresní soud na základě správných skutkových správně právně posoudil otázku odpovědnosti provozovatelů vozidel (Z. Š. a žalovaného) podle jejich účasti na způsobení vzniku škody a v závislosti na tom pak správně posoudil otázku vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v podobě neprávem (v rozporu s ust. §6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) vyplaceného pojistného plnění.
2) Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 37/2005, Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky Hradec Králové ČTS: ORHK-1311/OK-2004, ze dne 8. 9. 2004, bylo zahájeno trestní stíhání proti Z. Š., jenž byl obviněn z trestného činu ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit tím, že zavinil dopravní nehodu, při které D. Křeček (stěžovatel) utrpěl těžké zranění. V rámci trestního řízení vypracoval soudní znalec Ing. J. J. znalecký posudek (č.l. 4). Závěr posudku vyzněl tak, že nehodu zavinil Z. Š., který náhle změnil směr jízdy (č.l. 21).
Dne 15. 2. 2005 podal státní zástupce Okresnímu soudu v Hradci Králové na Z. Š. obžalobu. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 9. 2005, č. j. 6 T 37/2005-127, uznal Z. Š. vinným z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §224 odst. 2 tr. zákona a odsoudil jej k podmíněnému trestu odnětí svobody na 1 rok.
K odvolání Z. Š. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 11. 2005, č. j.11 to 401/2005-160, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, neboť je nutné řízení doplnit novým revizním znaleckým posudkem z odvětví městské a silniční dopravy.
Okresní soud v rámci dalšího řízení (č.l. 166) určil společnost Autokrash Expert, v. o. s., ústav kvalifikovaný pro znaleckou činnost, k podání znaleckého posudku, ve kterém měly být mimo jiné přezkoumány závěry prvého posudku znalce Ing. J. V posudku ze dne 25. 11. 2005, který podepsal za ústav Ing. P. Š., je uvedeno, že z dostupných podkladů nelze přesněji definovat místo a polohu vozidel v okamžiku střetu, je možné pouze popsat jejich možnou polohu (č.l 187). Z technického hlediska znalec spatřuje příčinu vzniku dopravní nehody v chybném způsobu předjíždění motocyklistou a nedodržení příčné vzdálenosti mezi vozidly (č.l. 190). Na základě tohoto posudku, výpovědi svědka V. a znalce Ing. J. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2006, č. j. 6 T 37/2005-215, Z. Š. zprostil obžaloby. V odůvodnění uvedl, že vycházel zejména ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Autokrash Expert a výslechu znalce Ing. J., s jehož výpovědí korespondovala výpověď svědka V. J. při hlavním líčení připustil, že ke střetu mohlo dojít tak, jak popisoval svědek V. Rozsudek nabyl právní moci 25. 7. 2006.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové vyplývá, že v rámci volného hodnocení důkazů učinily obecné soudy závěr, že prvotní a rozhodující příčinou nehody byla jízda stěžovatele. To, že s takovým závěrem stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení jeho ústavních práv či svobod. Pokud by totiž byla porušením čl. 36 odst. 1 Listiny každá situace, kdy se účastník řízení neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by se Ústavní soud stal součástí soustavy obecných soudů, kterou z hlediska ústavního není ani být nemůže. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
Obecné soudy při svém rozhodování vycházely zejména ze znaleckých posudků vyhotovených v rámci trestního řízení proti Z. Š. znalci určenými Policií ČR, respekt. soudem, obsažených ve spise sp. zn. 6 T 37/2005, který byl připojen a ze svědeckých výpovědí učiněných v rámci civilního řízení. Jestliže se stěžovatel s jejich závěry neztotožňuje, nezakládá tato skutečnost sama o sobě dotčení v jeho základních právech. Dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nesprávná aplikace práva může být důvodem zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci zejména potud, pokud ji lze opodstatněně kvalifikovat jako aplikaci mající za následek porušení základních práv a svobod; tj. zejména tehdy, jde-li o takovou aplikaci, která se jeví v daných souvislostech jako svévolná, argumentačně vybudovaná bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat. O takový případ aplikace práva se však v projednávané věci nejedná. Z napadených rozhodnutí a z jejich odůvodnění, ve kterých obecné soudy vyjádřily své hodnotící úvahy, nevyplývají známky libovůle při jejich rozhodování. Obecné soudy podle názoru Ústavního soudu rozhodovaly v souladu s ústavním principem nezávislosti soudů a zásadou volného hodnocení důkazů. K tomu je namístě dodat, že jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se základními argumenty účastníků řízení.
To se v posuzovaném případě také stalo.
Obecné soudy provedené důkazy dostatečně hodnotily, a to každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti. To, že vycházely ze znaleckých posudků provedených v trestním řízení, jim nelze vytýkat, neboť tyto posudky byly vypracovány v souvislosti s posuzováním odpovědnosti za předmětnou dopravní nehodu; znalecký posudek znaleckého ústavu Autokrash Expert doplňoval a zpřesňoval posudek prvního znalce Ing. J. Tehdy ani stěžovatel ani jeho právní zástupce proti těmto posudkům námitky nevznesli. Názory znalců, jak je ze spisu patrno, sice nebyly jednotné. Nelze však nevidět, že u tak složité věci, jakou je v tomto případě otázka posouzení zavinění na střetu dvou motorových vozidel - kdy jde jak o okolnosti čistě skutkové, tak i o uvážení bližších či vzdálenějších příčinných souvislostí vzniku nehody - se začasté vyskytnou různé názory znalců na konkrétní věc. Nicméně, obecné soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečně jasně vysvětlily, proč nevzaly za základ svého zjištění posudek znalce Ing. S., který předložil stěžovatel. V tomto směru je jejich argumentace sice stručná, avšak logická, přesvědčivá a dostatečně srozumitelná. Za tohoto stavu nepovažoval ani Ústavní soud za nutné, aby obecné soudy prováděly další výslech znalce Ing. Š., popř. konfrontaci mezi jednotlivými znalci.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež z něho soudy vyvodily, neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími základní práva stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně porušena nebyla.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu