ECLI:CZ:US:2008:1.US.580.08.1
sp. zn. I. ÚS 580/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem v Moravské Třebové, Cihlářová 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 32/2008-154 ze dne 4. února 2008 a proti usnesení Okresního soudu v Trutnově č. j. 5 C 212/2004-103 ze dne 13. února 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 32/2008-154 ze dne 4. února 2008 (nesprávně uvedeno stěžovatelem č. j. 26 Co 321/2008-154), jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Trutnově č. j. 5 C 212/2004-103 ze dne 13. února 2006, kterým byla přiznána odměna znalci Ing. H. ve výši 2.264,80 Kč. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho i práva na ochranu vlastnictví spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel tvrdí, že prokázal, že předmětný znalecký posudek je nepravdivý a hrubě zkreslený, protože znalec ví, že za cenu, kterou stanovil jako nájemné, nelze docílit ani prostou reprodukci a že byty v takové turistické lokalitě se pronajímají za daleko vyšší cenu. V důsledku tohoto posudku došlo k narovnání vztahů a k vyřešení sporných věcí mezi stěžovatelem jako majitelem domu a nájemcem pozdě. Navrhl proto, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. Dále navrhl uložit Okresnímu soudu v Trutnově při rozhodování o nákladech na vypracování znaleckého posudku a za svědeckou výpověď znalce ve věci zvážiti použití ust. §148 odst. 2 o. s. ř., či zvážiti při rozhodování o nákladech České republiky použití ust. §150 o. s. ř.
II.
Okresní soud v Trutnově ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení žádného ústavně zaručeného práva stěžovatele, a proto navrhl její odmítnutí. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že se s námitkami stěžovatele vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí; podle jeho názoru se jedná o námitky, které spadají do oblasti jednoduchého práva. Napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že ve vyjádřeních obecných soudů nebyly obsaženy žádné skutečnosti, které by nevyplývaly již z napadených rozhodnutí, Ústavní soud k těmto vyjádření ve svém rozhodnutí nepřihlížel a ani je stěžovateli nezasílal k případné replice
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 5 C 212/2004 vedený u Okresního soudu v Trutnově. K předmětu ústavní stížnosti ze spisu vyplynulo, ze znalec ing. P. H. byl ustanoven usnesením označeného soudu č. j. 5 C 212/2004-30 ze dne 18. dubna 2005 a předložil znalecký posudek dne 30. 6. 2005 (č.l. 49 - svazek); za zpracování znaleckého posudku mu byla stanovena odměna usnesením Okresního soudu v Trutnově č. j. 5 C 212/2004-51 ze dne 8. srpna 2005, která byla k odvolání stěžovatele změněna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 460/2005-72 ze dne 1. listopadu 2005. Tato usnesení nejsou ústavní stížností napadena.
Ze spisu dále plyne, že znalec ing. P. H. byl předvolán k výslechu k ústnímu jednání dne 5. 1. 2006 (č. l. 96 a násl.). Za účast u ústního jednání tohoto dne mu byla přiznána usnesením Okresního soudu v Trutnově č. j. 5 C 212/2004-103 ze dne 13. února 2006 odměna za 3 hodiny práce po 300,- Kč ve výši 900,- Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 672,80 Kč a náhrada ušlého výdělku ve výši 692,- Kč, celkem ve výši 2.264,80 Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 26 Co 32/2008-154 ze dne 4. února 2008 usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil; v odůvodnění ještě jednou posoudil přiznanou odměnu za účast na jednání, náhradu nákladů a náhradu za ztrátu na výdělku. Obě uvedená rozhodnutí jsou předmětem této ústavní stížnosti.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížností byla napadena rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodováno o odměně za účast na ústním jednání dne 5. 1. 2006, o náhradě nákladů a náhradě za ztrátu na výdělku. Argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti však zcela nepřípadně směřuje proti poskytnutí odměny za (dřívější) zpracování znaleckého posudku, která však v napadených rozhodnutích řešena nebyla (viz bod III.). Z jeho argumentace nevyplývá, jakým způsobem by se rozhodnutí o výše uvedených položkách mělo dotknout základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, popřípadě i práva na ochranu vlastnictví.
Ústavní soud nicméně přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy o odměně znalce za účast při ústním jednání, o náhradě prokázaných výdajů a o náhradě prokázané ztráty na výdělku rozhodly v souladu s příslušnou právní úpravou a aplikovaly tak podústavní právo ústavně konformním způsobem. V jejich postupu Ústavní soud neshledal nic, co by mohlo porušit právo stěžovatele na spravedlivý proces, ani jeho právo na ochranu vlastnictví, jichž se dovolává (čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 Listiny).
Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele, aby uložil Okresnímu soudu v Trutnově při rozhodování o nákladech na vypracování znaleckého posudku a za svědeckou výpověď znalce ve věci zvážiti použití ust. §148 odst. 2 o. s. ř., či zvážiti při rozhodování o nákladech České republiky použití ust. §150 o. s. ř. Problematika, řešená v ustanovení §148 odst. 2 o. s. ř. a §150 o. s. ř. totiž s napadenými rozhodnutími vůbec nesouvisí.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu