ECLI:CZ:US:2008:1.US.581.05.1
sp. zn. I. ÚS 581/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem v Brně, Špitálka 23b, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 41 Cad 15/2004-15 ze dne 29. března 2004, kterým byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. Napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Usnesením Krajského soudu v Brně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti České správě sociálního zabezpečení. V kasační stížnosti namítal, že u něho byly splněny všechny předpoklady stanovené v ustanovení §35 odst. 8 soudního řádu správního a soud měl jeho žádosti vyhovět, neboť je osobou sociálně potřebnou. Nejvyšší správní soud jednal o jeho kasační stížnosti, aniž by byl stěžovatel v tomto řízení zastoupen, i když je zde zastoupení povinné. Stěžovatel tvrdí, že postupem Nejvyššího správního soudu, který jeho kasační stížnost projednal, aniž byl stěžovatel zastoupen advokátem, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo i zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se tento soud - zhodnotiv závěry Krajského soudu v Brně - věcně zabýval posouzením sociálních poměrů stěžovatele, a to i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které byl mohly v souvislosti s předmětem řízení vzniknout. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, že předpokládaná finanční náročnost sporu není taková, aby bylo nutno stěžovateli - vzhledem k výši jeho důchodu, který přesahuje výrazně částku životního minima - pro předmětné řízení ustanovovat zástupce. Ústavní soud dovozuje, že Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyložily důvody, pro které byly jeho návrh na ustanovení zástupce i kasační stížnost zamítnuty. Ústavní soud v těchto rozhodnutí žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal (obdobně i usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 909/07 ze dne 19. dubna 2007, které se týká téhož stěžovatele).
Stěžovatel namítal porušení práva na spravedlivý proces i tím, že Nejvyšší správní soud projednal a rozhodl o jeho kasační stížnosti, aniž by byl při tomto rozhodování právně zastoupen. Ani této námitce nemohl Ústavní soud přisvědčit. V rozhodnutí napadeném kasační stížností bylo rozhodováno právě o tom, zda má být stěžovateli ustanoven zástupce a žádost stěžovatele o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Jestliže tedy kasační soud jednal o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí, pak z podstaty věci vyplývá, že zastoupení advokátem zde nebylo možné. Sám Nejvyšší správní soud uvedenou skutečnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval. Ústavní soud ani v tomto případě neshledal porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu