ECLI:CZ:US:2008:1.US.653.06.1
sp. zn. I. ÚS 653/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem v Ostravě, Josefa Skupy 1639, adresa pro doručování Frýdlant nad Ostravicí, Malenovice 205, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 355/2006-116 ze dne 22. 5. 2006 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 338/2002-106 ze dne 9. 3. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 355/2006-116 ze dne 22. 5. 2006, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 338/2002-106 ze dne 9. 3. 2006, kterým byla zamítnuta její žaloba o zaplacení částky 1 700 Kč. Napadenými rozhodnutími byla podle jejího názoru porušena ustanovení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka především namítá, že soud prvního stupně rozhodoval opakovaně o osvobození od soudních poplatků, leč tato rozhodnutí byla protichůdná. Dále tvrdí, že jí nebyl ustanoven právní zástupce, ačkoliv o jeho ustanovení opakovaně žádala. Vytýká soudu prvního stupně i to, že nedodržel procesní ustanovení, která upravují otázky předvolání k ústnímu jednání a odročení ústního jednání. Tyto své námitky dokládá konkrétními údaji.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud - po rozhodnutí Nejvyššího soudu - vyžádal spis sp. zn. 82 C 338/2002 vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka žalovala o zaplacení částky 1 700 Kč z titulu náhrady škody. Její žaloba byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 338/2002-106 ze dne 9. 3. 2006 zamítnuta s odůvodněním, že nesplnila svou povinnost tvrzení a prokázání tvrzených skutečností. V závěru byla řádně poučena, že proti němu není v souladu s ustanovením §202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné.
Odvolání stěžovatelky, které vzdor tomu podala, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 355/2006-116 ze dne 22. 5. 2006 odmítnuto s poukazem na ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř., protože napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 2 000 Kč.
Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2870/2006-153 ze dne 6. 11. 2007 odmítnuto, protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížností stěžovatelka v prvé řadě napadla usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 355/2006 ze dne 22. 5. 2006. Ze spisu sp. zn. 82 C 338/2002 Okresního soudu v Ostravě bylo zjištěno, že toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 6. 2006 (č. l. 117 revers). Následujícím dnem počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která skončila v úterý dne 22. 8. 2006. Z podací nálepky doporučeného dopisu č. R 045914 Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost byla podána k přepravě na poště 702 00 Ostrava 2 dne 21. 9. 2006, tedy po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu. (Poznámka: Z dalšího textu je však patrno, že rozhodující zde bylo opožděné napadení rozsudku Okresního soudu v Ostravě.).
Stěžovatelka totiž napadla i rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 338/2002-106 ze dne 9. 3. 2006. Vzhledem k tomu, že v souladu s ustanovením §202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 2 000 Kč, posledním procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky byla samotná žaloba a lhůtu k podání ústavní stížnosti je proto nutno posuzovat ve vztahu k doručení rozsudku Okresního soudu v Ostravě, jímž byla žaloba zamítnuta. Z výše označeného spisu soudu prvního stupně (č. l. 111 revers) Ústavní soud zjistil, že uvedený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 18. 4. 2006. Od následujícího dne tedy počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozsudku soudu prvního stupně, která skončila v sobotu dne 17. 6. 2006. V souladu s ustanovením §63 zákona o Ústavním soudu a s ustanovením §57 odst. 2 o. s. ř. je proto posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti pondělí dne 19. 6. 2006. Ústavní stížnost - jak je výše přesně uvedeno - však byla podána k poštovní přepravě až dne 21. 9. 2006.
Za tohoto stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj