ECLI:CZ:US:2008:1.US.707.08.1
sp. zn. I. ÚS 707/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VK-STAVPOL, spol. s r. o., se sídlem v Sychrově, Valašské Klobouky, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 C 426/2007-59 ze dne 6. prosince 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 C 426/2007-59 ze dne 6. prosince 2007, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 35 C 48/2007-28 ze dne 19. července 2007, jímž byla zamítnuta její žaloba na obnovu řízení vedeného u označeného soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 153/99. Podle názoru stěžovatelky byla napadeným usnesením porušena ustanovení čl. 11 odst. 3 a čl 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (cit. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, jestliže základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska vzal Ústavní soud v úvahu při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu i v projednávaném případě.
V řízení před obecnými soudy byla projednávána žaloba stěžovatelky na obnovu řízení. Jak bylo uvedeno výše, usnesením soudu prvního stupně č. j. 35 C 48/2007-28 ze dne 19. července 2007 byla žaloba zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno napadeným usnesením odvolacího soudu. Ze záznamu telefonického rozhovoru s právním zástupcem stěžovatelky ze dne 3. 6. 2008 vyplývá, že stěžovatelka napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Rovněž ze sdělení Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 35 C 48/2007 ze dne 11. 6. 2008 plyne, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu bylo podáno dne 14. 3. 2008 dovolání; předmětný spis sp. zn. 35 C 48/2007 byl dne 28. 4. 2008 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a rozhodnuto dosud nebylo.
Z ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Vzhledem k tomu, je nutno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2008
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj