ECLI:CZ:US:2008:1.US.729.08.1
sp. zn. I. ÚS 729/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. dubna 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Karlem Polákem advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, č. j. 22 Cdo 2546/2007-174, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2007, č. j. 24 Co 597/2006-145, a proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 6. 2006, č. j. 7 C 147/2005-102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci zrušení podílového spoluvlastnictví nemovitostí, které byly za finanční náhradu (pro stěžovatele) přikázány druhému spoluvlastníkovi, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina" a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), jakož i právo vlastnické, garantované čl. 11 Listiny a právo garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Stěžovatel bez hlubší ústavněprávní argumentace namítl, že finanční náhrada je v hrubém nepoměru ke skutečné hodnotě spoluvlastnického podílu, což porušuje jeho právo vlastnit majetek. Právo na spravedlivý proces obecné soudy porušily tím, že se odmítly zabývat stěžovatelovými výhradami vůči znaleckým posudkům, na jejichž základě byla stanovena výše náhrady (nepřesnosti a nepravdy při popisu, vodoizolace domu, nesprávná metoda výpočtu opotřebení, nesrovnalosti v potvrzení o závadnosti vody, spojení garáže s domem, vykácení stromů, náklady na vodovodní přípojku, k jejímuž budování nedal stěžovatel souhlas, aj.). Soud prvního stupně si nevytvořil podmínky pro volné hodnocení důkazů (důkaz posudkem), když neprovedl ohledání předmětných nemovitostí. Znalecká cena je nízká. Odvolací soud odmítl posoudit námitku nevhodné metody výpočtu opotřebení. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno i tím, že stěžovatel musí nahradit protistraně náklady odvolacího řízení, ačkoli pro nepřiznání těchto nákladů existovaly zřetele hodné důvody. Vůči postupu Nejvyššího soudu stěžovatel nevznesl žádná tvrzení.
Z kopií napadených rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, č. j. 22 Cdo 2546/2007-174, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2007, č. j. 24 Co 597/2006-145, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 6. 2006, č. j. 7 C 147/2005-102) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel popsal průběh řízení věrně a že námitky obsažené v ústavní stížnosti obsahovaly stěžovatelem podané opravné prostředky.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že námitkami vznášenými v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě je vypořádaly (srov. str. 4 - 5 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 24 Co 597/2006-145 a str. 3 - 5 rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 7 C 147/2005-102). Odvolací soud rovněž odůvodnil výrok o nákladech řízení (str. 5 odst. 5 cit. rozhodnutí).
Stěžovatel v ústavní stížnosti žádal přehodnocení hodnocení důkazů, k němuž však Ústavní soud povolán není, pokud obecné soudy nepřehlédnou působení některého ze základních práv. To se však nestalo. Nespokojenost stěžovatelů s výsledným soudním rozhodnutím nelze řešit cestou námitky porušení základních práv.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
Vojen Güttler
předseda senátu