ECLI:CZ:US:2008:1.US.788.08.1
sp. zn. I. ÚS 788/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. V. L., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem se sídlem Praha 8, Hnězdenská 735/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, čj. 13 To 343/2007 - 1626, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2007, čj. 14 T 223/2007 - 1600, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se Y. V. L. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Mělníku (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným pokračujícími trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení §148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle ustanovení §148a odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, které spáchal ve spolupachatelství, podle ustanovení §9 odst. 2 TrZ, s osobami uvedenými ve výrokové části rozsudku. Trestných činů se dopustili tím, že organizovali nezákonný dovoz nekolkovaných cigaret z Ruské federace a Ukrajiny do České republiky. V únoru roku 2004 dovezli z Ukrajiny 472 000 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku nejméně 650 633,-- Kč. V dubnu roku 2004 dovezli z Ruské federace 1 593 600 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku 2 196 714,-- Kč. Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému, podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pěti let. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci - nekolkovaných cigaret.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že domovní prohlídka, provedená dne 30. 4. 2004 v obci Kozomín, v souvislosti s jeho trestnou činností, byla nezákonná. Podle jeho názoru totiž nic nebránilo jejímu provedení až po zahájení trestního stíhání. Proto se v žádném případě nemohlo jednat o neodkladný úkon. Nadto prohlídka byla uskutečněna bez jeho předchozího výslechu a účasti. Tím nemohl zkontrolovat, co bylo v prostoru skladu kozomínského objektu nalezeno. Navíc, protokol o domovní prohlídce neobsahuje přesný popis nalezených věcí, neboť neuvádí délku nalezených cigaret.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), vyjádřil soud prvního stupně a soud odvolací. Oba soudy odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní soud k těmto vyjádřením při svém rozhodování nepřihlížel, neboť neobsahovala žádné nové skutečnosti nebo důkazy.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavně právní roviny. Stěžovatel pouze opakuje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy a polemizuje se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry obecných soudů. Uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení, obecné soudy se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a při svém rozhodování nezasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatele.
V projednávané věci odvolací soud, po přezkoumání tvrzení stěžovatele, o něž opíral nezákonnost domovní prohlídky v objektu v obci Kozomín, pro její údajnou neodůvodněnost jako neodkladného úkonu, oprávněně konstatoval, že neodkladnost tohoto úkonu byla odůvodněna objasňováním celé trestné činnosti a zajištěním důkazů, kdy teprve v důsledku nálezu nekolkovaných cigaret byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání. Prohlídce byly přítomny majitelky objektu.
Dostatečným způsobem se odvolací soud vypořádal i s dalšími námitkami stěžovatele. Před provedením prohlídky bylo zjištěno, že objekt je pronajat "ruské firmě", kterou zastupuje Y. A. Následně bylo zjištěno, že zadržený stěžovatel a Y. A. je jedna a tatáž osoba. To byl jeden z důvodů absence stěžovatele při výkonu prohlídky a jeho výslechu před jejím započetím (str. 7 - 9 usnesení). Ve vztahu k délce cigaret bylo vycházeno nejen z protokolů o provedení domovní prohlídky, ale také z fotodokumentace, vyjádření celních orgánů a fakticky zajištěných cigaret (str. 13 rozsudku a str. 10 usnesení).
Obecné soudy provedly všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a věnovaly patřičnou pozornost i otázce hodnocení důkazů. Vzájemně je konfrontovaly, vyhodnotily a podrobně popsaly úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídily. Důkazy provedené v tomto trestním stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti stíhaného trestného činu. Úvahy a závěry, týkající se důkazního řízení, se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě vypracována a jejich odůvodnění je pak v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 a §134 odst. 2 TrŘ. Argumentace v nich uvedená je logická, přesvědčivá a vnitřně konzistentní, takže je zřejmé, že nejde o rozhodnutí svévolná či extrémně vybočující z ustálené rozhodovací praxe. Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné tuto argumentaci opakovat a zcela na ni odkazuje, neboť v rozhodování obecných soudů neshledal vykročení z ústavně konformního rámce.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu