ECLI:CZ:US:2008:1.US.790.08.1
sp. zn. I. ÚS 790/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 2 Afs 14/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") s tím, že se jím cítí dotčen ve svých základních právech, zakotvených v čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v prvé řadě uvedl, že NSS citovaným rozsudkem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "KS") ze dne 18. 10. 2006, č.j. 29 Ca 133/2006-27 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Poukázal na to, že řízení před KS proběhlo velice formálně, neboť - přestože stěžovatel navrhl důkazy výslechem svědků - KS tomuto návrhu nevyhověl a odmítl výslovný stěžovatelův návrh na přečtení protokolů o výsleších z daňového řízení. Přes tuto skutečnost KS v rozsudku z těchto výpovědí vycházel. Stěžovatel upozornil také na to, že NSS k námitkám stěžovatele rozsudek KS zrušil pro nepřezkoumatelnost a postup KS, který opomněl přečíst protokoly o výpovědích svědků z daňového řízení, označil za nepřijatelný a dokonce za protiústavní. NSS se však dle stěžovatele s jeho námitkami vyrovnal jen zčásti, neboť označil za nepřijatelný postup KS, který vyvodil skutková zjištění z výslechů provedených v daňovém řízení, aniž by tyto výpovědi při soudním jednání přečetl. NSS však, na rozdíl od stěžovatele, přisvědčil KS v tom, že od výslechů svědků nelze očekávat - vzhledem k časovému odstupu - objasnění věci. Stěžovatel označil tento závěr NSS z ústavního hlediska za nepřijatelný, neboť jej zkracuje na jeho ústavně zaručeném základním právu domáhat se stanoveným postupem ochrany práv před nezávislým soudem a na právu na přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy. Proto proti citovanému rozsudku NSS, byť formálně vyhovujícímu kasační stížnosti, podal ústavní stížnost, neboť nemá k dispozici žádný opravný prostředek, kterým by mohl čelit negativnímu závěru NSS. Stěžovatel se domnívá, že Ústavnímu soudu přísluší v současné procesní situaci zasáhnout již nyní, neboť v opačném případě bude docházet v řízení před KS (z hlediska neprovedení navrhovaného výslechu svědků a pouhým přečtením protokolů z daňového řízení) a v důsledku opětovného podání kasační stížnosti stěžovatelem také před NSS k podstatným průtahům. V této souvislosti se dovolal ustanovení §72 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pokud by stížnost svým významem podstatně přesahovala zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, Ústavní soud ji neodmítne, i když není splněna shora uvedená podmínka. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Z obsahu napadeného rozhodnutí NSS bylo spolehlivě zjištěno, že jmenovaný soud v řízení o kasační stížnosti stěžovatele, zrušil dne 12. 12. 2007 rozsudek KS ze dne 18. 10. 2006, č. j. 29 Ca 133/2006-27, pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti spočívající v hodnocení důkazních prostředků, s nimiž se KS před rozhodnutím neseznámil, a pro nedostatek důvodů spočívající v neuvedení skutkových podkladů pro jeho právní závěry. Opomenutí řádného seznámení se spisem před vydáním rozhodnutí je závažnou vadou jeho řízení. NSS proto KS věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z výše uvedeného je nepochybné, že napadené rozhodnutí NSS není rozhodnutím konečným. O věci bude po zrušujícím rozhodnutí NSS dále jednáno před KS, jemuž byla věc vrácena. Je pak na stěžovateli, zda se s novým rozhodnutím ztotožní či zda využije další prostředky k ochraně svého tvrzeného práva, jež mu zákon poskytuje.
Proto Ústavní soud dovodil, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel sice napadl údajnou existenci průtahů v řízení před obecnými/správními soudy a z toho plynoucí riziko vážné a neodvratitelné újmy hrozící v příčinné souvislosti s těmito průtahy (tj. s vydáním rozhodnutí, jež výrazným způsobem nepřiměřeně prodlouží řízení před správními soudy). Dovolal se ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. K tomu však Ústavní soud uvádí, že důvody k postupu podle uvedeného ustanovení neshledal. V tomto směru odkazuje na svou běžnou judikaturu, podle níž k využití tohoto ustanovení dochází pouze ve výjimečných případech; přitom přihlížel i k tomu, že výklad podústavního práva spadá prioritně do kompetence obecných (správních) soudů a úkolem Ústavního soudu je jeho korekce toliko v případě jeho ústavní diformity. Prostor pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu před rozhodnutím správních soudů v dané věci nevytváří tedy ani zmíněné ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť tam zakotvenou výjimku je nutno interpretovat restriktivně a stěžovateli - objektivně vzato - byla rozsudkem NSS otevřena cesta k dalšímu projednání věci před KS.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou (§72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci téhož stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 791/08.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj