ECLI:CZ:US:2008:1.US.860.08.1
sp. zn. I. ÚS 860/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Juřinou se sídlem Krausova 605/6, 199 00 Praha 9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 20 Cdo 3804/2007-640, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006, č. j. 20 Co 539/2006-578, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen "KS") usnesením ze dne 12. 12. 2006, č.j. 20 Co 539/2006-578, odmítl podle §218 písm. b) o. s. ř. odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Kolíně (dále jen "OS") ze dne 28. 6. 2006, č. j. 41 E 595/97-540, jímž OS udělil za nejvyšší podání 9.300.000,- Kč vydražitelům (JUDr. B. J., I. J., R. T. a L. T.) příklep k nemovitostem v k. ú. Kolín, zapsaným na LV č. 5451 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj se sídlem v Praze, katastrální pracoviště Kolín.
Podle citovaného usnesení okresního soudu podal stěžovatel v den dražebního jednání návrh na zrušení jednání s tím, že podal žalobu na vyloučení prodávané nemovitosti z výkonu rozhodnutí. OS poukázal na to, že takovou žalobu může podat pouze manžel povinného či nějaká další osoba, sám oprávněný ji však podat nemůže. Tato žaloba tedy nebude mít úspěch a proto OS dražební jednání neodročil.
KS v odůvodnění svého usnesení uvedl, že dražební vyhláška byla doručena stěžovateli dne 25. 5. 2006. Stěžovatel se zúčastnil dražby konané dne 28. 6. 2006, námitky proti udělení příklepu nevznesl a vzhledem k tomu není osobou oprávněnou podat odvolání podle §336k odst. 2 o. s. ř. KS k otázce vylučovací žaloby poukázal na to, že ji podal stěžovatel (povinný), tedy osoba, která nemá aktivní legitimaci k jejímu podání, OS zcela správně jako předběžnou otázku posoudil to, že takové žalobě nemůže soud vyhovět, a pokračoval v dražebním jednání. V závěru svého rozhodnutí KS uvedl, že "proti tomuto usnesení není dovolání přípustné".
Nejvyšší soud (dále jen "NS") usnesením ze dne 17. 1. 2008, č. j. 20 Cdo 3804/2007-640, stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné. NS v odůvodnění odkázal na vlastní usnesení ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 196, sešit 10, ročník 2002, podle něhož dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání neoprávněné osoby (§218 písm. b/ o. s. ř.), není podle občanského soudního řádu ve znění platném od 1. 1. 2001 přípustné. Proto NS, aniž by se zabýval dovolacími námitkami, dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Stěžovatel v ústavní stížností, v níž se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 20 Cdo 3804/2007-640, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006, č. j. 20 Co 539/2006-578, provedl rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a uvedl, že usneseními obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na nedotknutelnost bydlení podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl 36 odst. 1 Listiny; odvolal se především na to, že "dosavadní postup obecných soudů není v souladu s ustanovením o. s. ř., která upravují vlastní stádia výkonu rozhodnutí. Soudy nepřihlíží k ustanovení §336i odst. 1 o. s. ř.".
Ústavní soud poukazuje především na skutečnost, že stěžovatel sice dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení NS - jednalo se o uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, ve kterých NS prostor pro jakékoliv "uvážení" nemá. NS ostatně výslovně a s odkazem na vlastní judikaturu konstatoval, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání neoprávněné osoby, není podle o. s. ř. ve znění platném od 1. 1. 2001 přípustné. (Totéž uvedl v závěru napadeného usnesení i Krajský sodu v Praze.) NS se proto nezabýval ani dovolacími námitkami. Ústavní soud nemá důvod cokoli měnit na této argumentaci. Navíc připomíná i vlastní judikaturu, podle níž - v obdobných případech - nelze počítat zákonnou 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu až od doručení rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 643/06). Za daného procesního stavu, kdy stěžovateli nesvědčí dobrodiní ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, bylo tedy třeba šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti počítat nikoli od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla v souzené věci navíc podána až poté, co rozhodl NS o podaném dovolání.
Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že napadené usnesení KS ze dne 12. 12. 2006, č. j. 20 Co 539/2006-578, bylo stěžovateli doručeno dne 9. 1. 2007.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Od doručení napadeného usnesení KS do rukou stěžovatele do dne (osobního) podání ústavní stížnosti 4. 4. 2008 uplynula doba podstatně delší, než zákon o Ústavním soudu připouští.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítl [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj