ECLI:CZ:US:2008:1.US.89.08.1
sp. zn. I. ÚS 89/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. Š., zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Prostějov, Karlov 6, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 7. 2007, čj. 0 P 60/97 - 61, a rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 4. 12. 2007, čj. 20 Co 593/2007 - 78, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 7. 2007, čj. 0 P 60/97 - 61, kterým byla povinnost otce platit nezletilé Janě K. /jedná se o pseudonym/ výživné snížena na 5 449,-- Kč za období od 1. 9. 2004 do 15. 3. 2007. Návrh otce na snížení výživného i za dobu po 15. 3. 2007 byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí. Stěžovatelka rovněž navrhla zrušení rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 4. 12. 2007, čj. 20 Co 593/2007 - 78, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že rozhodnutím soudů obou stupňů byla porušena její základní práva, zakotvená v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte. Otec nezletilé se domáhal snížení výživného na 50,-- Kč měsíčně s odůvodněním, že od 10. 8. 2004 nastoupil sedmiletý trest odnětí svobody a v důsledku toho není schopen platit dosavadní výživné. I když se soudy obou stupňů shodly v tom, že na straně nezletilé došlo ke změně poměrů odůvodňujících zvýšení výživného, naopak vyhověly návrhu otce na jeho snížení. Vzhledem k tomu, že otec nezletilé byl odsouzen pro úmyslné trestné činy násilného charakteru, musel si být vědom skutečnosti, že v důsledku toho zřejmě ztratí schopnost výdělku. Tyto skutečnosti na straně otce však nemohou jít k tíži nezletilé. V takových případech by soudy měly vycházet z výdělku, kterého by otec nezletilé, vzhledem k dosaženému vzdělání a kvalifikaci, dosáhl na trhu práce v rozhodnou dobu, bez ohledu na výkon vazby či trestu.
Ze shora označeného rozsudku Okresního soudu v Prostějově bylo zjištěno, že povinnost otce platit výživné nezletilé Janě K., která byla stanovena naposledy ve výši 1 000,-- Kč měsíčně rozsudkem téhož soudu ze dne 9. 1. 1997, sp. zn. 4 C 332/96, byla za období od 1. 9. 2004 do 15. 3. 2007 snížena na částku 5 499,-- Kč. Návrh otce na snížení výživného i za dobu po 15. 3. 2007 byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rodiče nezletilé spolu nežijí, u otce došlo ke změně poměrů nejméně od 4. 6. 2004, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody a byl tak omezen na svobodné možnosti opatřit si dostatečný výdělek. Za této situace soudu nezbylo než výživné otci snížit za dobu od 1. 9. 2004, až do jeho propuštění, na částku, která odpovídá měsíčnímu výživnému za uvedenou dobu ve výši 178,66 Kč. Vzhledem k tomu, že příjmy otce po podmíněném propuštění z výkonu trestu bude třeba došetřit, tuto část návrhu vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně bylo zjištěno, že rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v průběhu odvolacího řízení je otec hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde absolvuje ochrannou léčbu. Zároveň je vůči němu vedeno další trestní stíhání, kde mu opět hrozí trest odnětí svobody. Matka je rozvedená, žije sama s nezletilou ve Španělsku. Poslední úprava výživného byla v roce 1997, kdy bylo otci stanoveno výživné ve výši 1 000,-- Kč z průměrného výdělku 7 523,-- Kč. Nezletilá měla v té době 3,5 roku. Je pravda, že potřeby nezletilé se od této doby zvýšily. Odvolací soud však poukázal na věcně správné a přiléhavé odůvodnění rozsudku okresního soudu a konstatoval, že respektuje zaběhlou judikaturu českých soudů. Za situace, kdy se rodič, povinný přispívat výživou na své nezletilé dítě, nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, soud tak musí hodnotit jeho výdělkové možnosti a schopnosti. Okresní soud stanovil výši výživného pro nezletilou hraničním způsobem, který vychází z právní úpravy pro přípustné srážky ze mzdy odsouzené osoby. Nelze rovněž přehlédnout, že otec má další dvě vyživovací povinnosti.
Ústavní stížnost je zcela neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů ve věci snížení výživného, placeného otcem pro dceru účastníků. Její argumentace je stejná jako v odvolání proti rozsudku okresního soudu, kterou se poté zabýval i odvolací soud. Svým pojetím ústavní stížnosti stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecných soudů, navíc ve věci, kde platná právní úprava nepřipouští ani dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, který by měl napravovat každé jejich (stěžovatelkou tvrzené) pochybení, v tomto případě přepočítávat výživné, které bylo otci stanoveno pro jeho nezletilou dceru. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatelky nedošlo. S ohledem na požadavky obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů, tj. zejména soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněný rozsudek Krajského soudu v Brně všechny tyto požadavky splňuje. Ústavní soud proto v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění zmíněného rozsudku a konstatuje, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu