ECLI:CZ:US:2008:1.US.929.08.1
sp. zn. I. ÚS 929/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. K. zastoupené Mgr. Martinou Pešákovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Kozinova 2, proti postupu Policie ČR, Obvodního oddělení Šumperk, Okresního státního zastupitelství Šumperk a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil:
- vyrozumění Policie ČR, Obvodní oddělení Šumperk, o odložení trestního oznámení ze dne 26. 10. 2007, čj. ORSU-11151/ČJ-14-2007,
- závěry a obsah dopisu Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 12. 2007, čj. ZN 2214/2007-21,
- vyrozumění o stížnosti vypracované Policií ČR, Obvodní oddělení Šumperk, ze dne 9. 1. 2008, čj. ORSU-11151/ČJ-14-2007
- vyrozumění o výsledku přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Šumperku, vypracované Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 12. 2. 2008, čj. 2 KZN 7015/2008-20.
Dále stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud zabránil shora uvedeným státním orgánům pokračovat v porušování základních práv a přikázal jim stěžovatelkou podané trestní oznámení prošetřit.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 2. 10. 2007 na Okresní ředitelství Policie ČR, Obvodní oddělení Šumperk, trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu vystavení nepravdivé nebo hrubě zkreslené lékařské zprávy a zamlčení podstatných skutečností o zdravotním stavu podle §175b odst. 2 tr. zákona a trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Vyrozuměním Policie ČR ze dne 26. 10. 2007 bylo stěžovatelce sděleno, že šetřením ve věci jejího trestního oznámení nebylo zjištěno, že by se jednalo o trestnou činnost. Z toho důvodu byl případ odložen a stěžovatelka byla se svou stížností odkázána na krajského zdravotního radu. Stěžovatelka podala proti odložení svého trestního oznámení stížnost a podnikla další kroky, takže se jejím podáními zabývalo jak Okresní státní zastupitelství v Šumperku, tak i Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc (dále jen "KSZ"). To ve svém vyrozumění ze dne 12. 2. 2008, čj. 2 KZN 7015/2008-20, konstatovalo, že podání stěžovatelky bylo posouzeno a přezkoumáno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle §12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Dospělo k závěru, že postup státní zástupkyně v této věci byl zcela v souladu se zákonem. Orgány činné v trestním řízení musí každé podání posuzovat, na základě ustanovení §59 odst. 1 tr. řádu, podle jejich obsahu, a nikoliv podle označení. Proto policejní orgán postupoval správně a v souladu se zákonem, neboť při řádném vyhodnocení obsahu podání stěžovatelky bylo zjištěno, že z nich nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující spáchání jakéhokoliv trestného činu. Z uvedeného důvodu bylo podání stěžovatelky odloženo jako nedůvodné.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla postup shora označených orgánů v trestním řízení při prošetřování jejího trestního oznámení na MUDr. Z. Č. V postupu, jakým přezkoumaly její oznámení, spatřuje porušení celé řady svých základních práv.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání jí označené osoby a věc byla odložena. Ústavní soud již ve své judikatuře vyložil, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je záležitostí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje, podle pravidel trestního řízení, o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit (čl. 8 odst. 2 Listiny). Jinými slovy, pouze stát, prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, jako orgánů veřejné moci, rozhoduje o tom, zda byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, upravené v trestním řádu, či nikoli, přičemž do kompetence nezávislých soudů spadá rozhodování o vině a trestu (srov. čl. 90 Ústavy ČR, čl. 40 odst. 1 Listiny), zatímco veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství (čl. 80 odst. 1 Ústavy ČR, §2 odst. 8 TrŘ). Případný nesouhlas s rozhodnutím těchto orgánů je (sám o sobě) zcela nerozhodný a nemůže bez dalšího založit opodstatněnost ústavní stížnosti.
Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Žádnému subjektu tedy nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291). Nutno dodat, že z našeho právního řádu neplyne, že by takovéto subjektivní právo snad existovalo na "podústavní" úrovni. Tím spíše nemůže být takový požadavek stěžovatelky právem ústavním.
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že v odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zastupitelstvím nelze spatřovat porušení žádného ústavně zaručeného práva stěžovatele, jehož ochrana by spadala do kompetence Ústavního soudu. Na místě je vhodné doplnit, že Ústavnímu soudu, jakožto orgánu ochrany ústavnosti, ani nepřísluší posuzovat, zda určitým jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu či nikoliv.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu