ECLI:CZ:US:2008:1.US.956.08.1
sp. zn. I. ÚS 956/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P. zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Náchod, Tyršova 64, proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 1. 2008, čj. 1 T 124/2007 - 1800, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2008, čj. 11 To 96/2008 - 1845, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu v Náchodě, vydaného v trestní věci obžalovaného J. K., kterým zamítl návrh stěžovatele na vyloučení motorového vozidla zn. VW Sharan TDI PD 6 GANG (dále jen "VW Sharan") ze zajištění. Krajský soud v Hradci Králové pak stížnost stěžovatele proti zmíněnému usnesení zamítl.
Podle názoru stěžovatele bylo povinností obou soudů přezkoumat, zda jsou splněny podmínky zákona č. 279/2003 Sb. Obžalovaný totiž není vlastníkem předmětného vozidla, protože stěžovatel s ním uzavřel, dne 10. 5. 2004, smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 350 000,-- Kč, kterou týž den vyzvedl ze svého účtu. Bylo dohodnuto, že obžalovaný tuto částku vrátí stěžovateli nejpozději dne 18. 5. 2004, nebo na něj v téže lhůtě převede osobní automobil zn. VW Sharan ve stejné ceně s tím, že právo volby náleží stěžovateli. Ten se rozhodl pro koupi vozidla, proto uzavřel s obžalovaným kupní smlouvu dne 18. 5. 2004. Není proto možné, aby bylo zajištěno vozidlo, ke kterému stěžovatel namítl své vlastnické právo. Protože soudy uvedeným způsobem nepostupovaly, došlo k porušení jeho základních práv a svobod, a to čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 a čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 90 Ústavy ČR.
Z rozhodnutí obecných soudů, připojených k ústavní stížnosti, vyplývá, že shora označeným usnesením Okresního soudu v Náchodě byl zamítnut návrh stěžovatele na vyloučení motorového vozidla zn. VW Sharan ze zajištění, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 9. 2007, pod sp. zn. 1 T 124/2007. Soud konstatoval, že zjištěné okolnosti vážně zpochybňují, že došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na stěžovatele. Odkázal na ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., podle něhož při rozhodování o návrhu na vyloučení věci je třeba zkoumat, zda neexistují skutečnosti, které by důvodnost takového návrhu zpochybňovaly. V daném případě takové skutečnosti zjistil.
Krajský soud v Hradci Králové stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl. V odůvodnění mj. konstatoval, že soud prvního stupně správně dovodil, že při konkurenci dvou tvrzených ústavně chráněných hodnot, tj. ochrany vlastnictví a dosažení účelu trestního řízení, je třeba dát přednost té ochraně, která se jeví jako hodnota závažnější. Výrok usnesení není svévolnou aplikací práva, ale důsledkem zvážení dvou alternativ, při jejichž hodnocení dospěl soud k závěrům, které řádně odůvodnil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se zamítnutím jeho návrhu na vyloučení motorového vozidla, jehož vlastnictví namítal, ze zajištění. Tvrdí, že obecné soudy řádně neprověřily zákonné podmínky pro zajištění vozidla a svým postupem tak neposkytly ochranu jeho vlastnickému právu. Vede tak polemiku s právními názory soudů obou stupňů a prosazuje své vlastní právní posouzení věci.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud opakovaně uvedl, že nemůže vykonávat přezkumný dohled nad činností soudů ani státních orgánů, včetně orgánů činných v trestním řízení, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Z těchto důvodů ani skutečnost, že trestní orgány ve svých rozhodnutích vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94).
Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v předmětné věci a dospěl k závěru, že státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem. Soudy obou stupňů se vypořádaly s námitkami stěžovatele v dostatečném rozsahu, své právní názory přesvědčivě vyložily a opřely svá rozhodnutí o příslušná ustanovení trestního zákona i trestního řádu. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. K porušení základních práv stěžovatele, tvrzených v ústavní stížnosti, tedy nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu