ECLI:CZ:US:2008:2.US.1045.07.1
sp. zn. II. ÚS 1045/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Josefem Suchopárem, advokátem se sídlem Strakonice, Palackého náměstí 113, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 6. 2006 ve věci sp. zn. 7 C 300/2002 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 18. 1. 2007 ve věci sp. zn. 15 Co 581/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí proti rubrikovaným rozsudkům, kterými mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tím měl být porušen i čl. 90 Ústavy ČR.
Napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení částky 28.050,90 Kč s příslušenstvím z důvodu bezdůvodného obohacení vedlejšího účastníka. Dle názoru okresního soudu získal vedlejší účastník bezdůvodné obohacení pouze v částce 2.732,- Kč, kterou již na základě dřívějšího rozhodnutí soudu stěžovateli uhradil. Krajský soud rubrikovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil.
Stěžovatel má za to, že rozsudky obou stupňů nevycházejí ze zjištěného skutkového stavu učiněného na základě provedených důkazů. Soudy vyšly z tvrzení jediného svědka, přičemž zbývající provedené důkazy prakticky pominuly. Vydané rozsudky jsou tak nejen v rozporu se zákonem (§153, §132 a §157 odst. 2 občanského soudního řádu), ale povahou a intenzitou vad měly porušit i ústavně zaručená základní práva stěžovatele.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů. Ústavnímu soudu tak nepřísluší hodnotit provedené důkazy, ani posuzovat, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody. K podobnému závěru nicméně Ústavní soud v projednávané věci nedospěl.
Posuzovaná ústavní stížnost ve své podstatě představuje toliko polemiku se skutkovými závěry obecných soudů. Argumentace stěžovatele tak fakticky setrvává v oblasti tzv. jednoduchého práva a nikterak nepřekračuje do roviny ústavněprávní. Absence jakýchkoli ústavněprávně relevantních námitek proto zcela vylučuje věcnou projednatelnost dané ústavní stížnosti, jež se z toho důvodu stává zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími bylo porušeno některé Listinou chráněné základní právo stěžovatele. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jeho ústavní stížnosti. Právní názor Okresního soudu v Táboře a Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska akceptovatelný a jeho odůvodnění je srozumitelné a ústavně konformní.
Ústavní soud tak návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu