ECLI:CZ:US:2008:2.US.1152.08.1
sp. zn. II. ÚS 1152/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele N. M., zastoupeného JUDr. Miloslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 129, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 6. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007 sp. zn. 5 To 146/2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 6. 5. 2008, a Ústavnímu soudu doručenou dne 7. 5. 2008, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a usnesení Městského soudu v Praze. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces uvedené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisu 3 T 22/2006, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími byl stěžovatel pravomocně uznán vinným z trestného činu pojistného podvodu dle §250a odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu, a pod bodem II. výroku o vině spáchaného ve spolupachatelství. Soud stěžovatele za uvedenou trestnou činnost odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu a uložil mu zaplatit na náhradu škody poškozené ČSOB Pojišťovně, a.s., částku 602.959,- Kč.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti jako poslední v řadě napadá usnesení Městského soudu v Praze, tedy rozhodnutí odvolacího soudu, jenž bylo stěžovateli doručeno dne 13. 6. 2007. Následujícím dnem od tohoto doručení by tedy počala stěžovateli běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 6. 5. 2008, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
Ústavní soud ovšem dále z přiloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 zjistil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 9. 2007 odmítl. Jednalo se o skutečně poslední, řádně vyčerpaný, prostředek na ochranu práva stěžovatele. Vezmeme-li v potaz, že lhůta pro podání ústavní stížnosti se odvíjí od data doručení tohoto rozhodnutí, jenž, jak vyplynulo dále ze spisu, převzal stěžovatel dne 13. 11. 2007, je ústavní stížnost rovněž podána zjevně po lhůtě k tomu určené. Vzhledem k výše uvedenému se tudíž jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k doplnění petitu (stěžovatel se výslovně nedomáhal zrušení rozhodnutí dovolacího soudu), neboť ani to konečné rozhodnutí ve věci nemůže ovlivnit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2008
Stanislav Balík
soudce Ústavního soudu