ECLI:CZ:US:2008:2.US.1242.08.1
sp. zn. II. ÚS 1242/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Klímou advokátem Advokátní kanceláře Mladá Boleslav, tř. V. Klementa 203, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 4. 2005 č. j. 14 C 8/2003-176 a to ve výrocích ad I. a III., rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005 č. j. 23 Co 265/2005-201 ve výroku ad I. část věty za středníkem, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2008 č. j. 26 Cdo 496/2006-281 ve výrocích ad I. a II., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žalobě, jíž se domáhal vydání majetkového podílu z transformace zemědělského družstva ve výši 376.980 Kč, dále bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívaní jeho majetku a příslušenství.
Stěžovatel žalobu odůvodnil tím, že byl členem transformujícího se družstva a vznikl mu nárok na majetkový podíl ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb. Dne 2. 10. 1992 byl schválen valnou hromadou oprávněných osob transformační projekt, podle kterého mělo transformující se Zemědělské družstvo Studénka se sídlem v Bakově nad Jizerou zaniknout přeměnou na tři nástupnické subjekty, mezi nimi i žalovanou společnost ŽIVO, s.r.o, jež byla dle stěžovatele povinnou osobou k vyplacení nároků vyplývajících ze zák. č. 42/1992 Sb.
Obecné soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že transformační proces nebyl po právní stránce završen, neboť transformační projekt neobsahoval účetní uzávěrku za poslední čtvrtletí ověřenou auditorem tak, jak tuto náležitost vyžaduje §9 odst. 5 písm. a) zákona č. 42/1992 Sb. Mimo to návrh na výmaz Zemědělského družstva Studénka z obchodního rejstříku a návrh na zápis nástupnických subjektů do obchodního rejstříku nebyly podány současně. Nedošlo tedy k výmazu transformujícího se Zemědělské družstva Studénka z obchodního rejstříku, naopak usnesením rejstříkového soudu toto družstvo vstoupilo dne 4. 3. 1994 do likvidace a dne 31. 3. 1999 byl na něho prohlášen konkurs. Podle zákona č. 42/1992 Sb. je povinným subjektem k vypořádání Zemědělské družstvo Studénka, ohledně něhož nebyl transformační proces ukončen. Žalovaná společnost ŽIVO, s.r.o. vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 4. 11. 1992 "bez vazby" na předpokládanou přeměnu Zemědělského družstva Studénka v transformované právnické osoby (vznikla, aniž by současně zaniklo družstvo), a není tedy pasivně legitimována k vypořádání uplatněných nároků (nesvědčí jí povinnost vypořádat stěžovateli majetkový podíl).
Stěžovatel uvádí, že hlavním důvodem je námitka (uplatňovaná v průběhu celého dosavadního řízení) nesprávného právního posouzení věci obecnými soudy. Žalovaná opakovaně a v různých souvislostech uváděla, že uznává transformaci, vznikla v důsledku transformace Zemědělského družstva Studénka a je jeho právním nástupcem. Teprve když bylo na místě v důsledku předcházejících vztahů stěžovateli cokoliv zaplatit, se začala distancovat od právního nástupnictví, aniž by byla schopna vysvětlit, jak svůj značný nemovitý majetek - získaný podle stěžovatele v rámci transformace - nabyla. O neplatnosti transformace Zemědělského družstva Studénka by muselo být rozhodnuto soudem, což se nikdy nestalo. Žalovaná nemá stěžovateli vydávat majetek svůj, ale majetek stěžovatele, tj. majetek, se kterým od roku 1992 bezúplatně hospodaří. Tento závěr vyslovený stěžovatelem vyplývá dle něj z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 161/01, kde ve srovnatelné právní situaci byla rozhodnutí obecných soudů shledána chybnými.
Právní závěr soudů, že transformační proces se nezdařil a Zemědělské družstvo Studénka proto vstoupilo do likvidace, není dle stěžovatele produktem zjištění soudu, nýbrž memorováním názorů vyslovených statutárním orgánem Zemědělského družstva Studénka, likvidátorem družstva a správcem konkursní podstaty. Ohledně otázky přechodu nemovitého majetku ze Zemědělského družstva Studénka na žalovanou zůstaly soudy dlužny zaujetí právního názoru, byť jde v podstatě o předběžnou otázku, jejíž zodpovězení podmínilo pozdější rozhodnutí ve věci samé. Soudy tak vyřešily popsanou otázku v rozporu s hmotným právem. Chybným výkladem nejméně ustanovení §33a zák. č. 223/1991 Sb. posléze došlo k tomu, že postupem obecných soudů bylo stěžovateli odepřeno právo na dispozici s majetkem, čímž bylo porušeno právo ústavního stěžovatele dané mu čl. 11 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatele, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná společnost ŽIVO s.r.o. není ve sporu, s ohledem na nedovršený transformační proces, pasivně legitimována k vypořádání stěžovatelem uplatněných nároků vyplývajících se zák. č. 42/1991 Sb. Ústavní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele, že obecné soudy pouze převzaly závěr ohledně nedovršení procesu transformace z tvrzení statutárního orgánu Zemědělského družstva Studénka. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně je zřejmé, že soud se otázkou dovršení transformačního procesu důkladně zabýval, přičemž vycházel z údajů vyplývajících z transformačního projektu, delimitačního protokolu, zápisů v obchodním rejstříku, právních závěrů okresního a krajského soudu v řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 223/98 ve srovnatelné věci, rovněž se týkající transformace Zemědělského družstva Studénka a z výslechu svědků, zejména auditorů. Dle zjištění soudu byl stěžovatel o neuskutečnění transformace informován již v roce 1995, přičemž veškerý majetek Zemědělského družstva Studénka měl být součástí konkursní podstaty družstva. Ústavní soud nemá důvod právní závěry obecných soudů, podložené uvedenými zjištěními, z ústavněprávního hlediska zpochybňovat.
Ústavní soud zdůrazňuje, že obecné soudy se v projednávané věci zabývaly otázkou pasivní legitimace žalované společnosti, pro jejíž posouzení bylo s ohledem na uplatněný nárok na vypořádání transformačního podílu rozhodné zjištění, zda ve věci došlo k završení transformačního procesu a zda je žalovaná společnost transformovanou právnickou osobou - povinnou ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb. k vyplacení vypořádacího podílu. Za této procesní situace jsou proto námitky stěžovatele ohledně změny postojů žalované k nároku stěžovatele, případně ohledně majetku, který je v dispozici Zemědělského družstva Studénka a žalované, nepodstatné.
Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, že žalovaná společnost vznikla "bez vazby" na předpokládanou přeměnu Zemědělského družstva Studénka v transformované právnické osoby a není tedy pasivně legitimována k vypořádání uplatněných nároků dle zákona č. 42/1992 Sb., nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Námitkami stěžovatele se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že odkaz na jeho rozhodnutí není případný, neboť jím nebyla řešena otázka pasivní legitimace subjektu povinného k vydání transformačního podílu v případě nedovršené transformace zemědělského družstva, ale otázka nadbytečných formalit při žádosti o vydání majetkového podílu po zániku členství v transformovaném družstvu.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu