ECLI:CZ:US:2008:2.US.13.08.1
sp. zn. II. ÚS 13/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelů K. M. spol. s r. o., IČ: 63990865, se sídlem Křižovnické nám. 2, 110 00 Praha 1, JUDr. V. K. a Dr. A. M., zastoupených JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou, se sídlem Sázavská 3/766, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 398/2007-144 ze dne 10. října 2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 33 Nc 8222/2005-20 ze dne 14. listopadu 2005, za účasti Městského soudu v Praze, a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Po odstranění vad podání, spočívajících v nedostatku zastoupení advokátem, přistoupil Ústavní soud k jejímu meritornímu projednání.
Stěžovatelé namítali porušení základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byl povolen na základě návrhu oprávněného Duosprint s. r. o., proti stěžovateli K. M. spol. s r. o. výkon rozhodnutí pro zaplacení částky 195 210 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z této částky od 8. července 2005 do zaplacení, a náklady původního i exekučního řízení. Exekučním titulem pro výkon rozhodnutí byl rozhodčí nález vydaný rozhodcem Pavlem Zvelebilem ze dne 25. října 2005. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo potvrzeno ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že společnost K. M. spol. s r. o. má čtyři společníky, kteří jsou současně jednateli společnosti, a to V. Z., M. K., JUDr.V. B. a Dr. A. M. Podle stěžovatelů jednatelé společnosti, V. Z. a M. K.předložili rejstříkovému soudu fingované a antidatované písemnosti o neexistující valné hromadě, na základě čehož došlo v obchodním rejstříku k výmazu stěžovatelů, JUDr.V. B. a Dr. A. M., z funkce jednatelů uvedené společnosti. V důsledku toho nemohou za společnost jednat, neboť soudy je do řízení nepřipouští. Poukázali na to, že návrh byl rejstříkovému soudu podán až dne 25. ledna 2006, ačkoliv sporná valná hromada se měla uskutečnit 6. ledna 2005, takže byl podán po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty stanovené obchodním zákoníkem pro podání takového návrhu. Dále obvinili jednatele uvedené společnosti, V. Z. a M. K., že zmanipulovali rozhodčí řízení a uznali neexistující pohledávku vůči společnosti K. M. spol. s r. o. Porušení základních práv spatřují ve skutečnosti, že soudy jim neumožnily osobně hájit svá práva a to přesto, že podle jejich názoru doložili, že rejstříkové řízení i rozhodčí řízení bylo zmanipulováno, čímž legalizovaly protiprávní stav.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníky, k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud je vázán petitem návrhu. V daném případě je navrhováno zrušení rozhodnutí, kterými byla nařízena exekuce proti společnosti K. M. spol. s r. o. Jen v rozsahu takto vymezeného řízení se může zabývat námitkami stěžovatelů. Skutečnosti, v nichž stěžovatelé spatřují porušení svých základních práv v posuzovaném řízení, jsou výsledkem zcela jiných řízení, které ústavní stížností napadeny nejsou. Obecné soudy v řízení o exekuci nebyly v postavení, že by mohly přezkoumávat rozhodnutí rejstříkového soudu, na základě kterého byli stěžovatelé, JUDr. V. B. a Dr. A. M., vymazáni z obchodního rejstříku jako jednatelé společnosti K. M. spol. s r. o., a nemohly ani přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Mohly se toliko omezit pouze na posouzení jeho formálních náležitostí.
I Ústavní soud proto musí vycházet ze stavu zápisu v obchodním rejstříku, podle kterého stěžovatelé, JUDr.V. B. a Dr. A. M., nejsou statutárními zástupci společnosti K. M. spol. s r. o., a proto za ni nemohou jednat. Pokud ústavní stížnost podali i za tuto společnost, je tento návrh podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nepřípustný, neboť je podán zjevně neoprávněnými osobami.
Pokud ústavní stížnost podali za sebe vycházel Ústavní soud z ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelé nebyli účastníky řízení, a proto mohli podat ústavní stížnosti jen pokud by napadenými rozhodnutími i přesto došlo k zásahu do jejich práv. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/95 vyslovil názor, že skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. Takovéto pravomocné rozhodnutí může ve vztahu k němu představovat "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelé dovolávali ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí a řízení, která jejich vydání předcházela a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Námitky stěžovatelů se týkají jednak rejstříkového řízení, a jednak rozhodčího řízení, ve kterém byl vydán rozhodčí nález, který byl exekučním titulem v řízení, ve kterém byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí. Obranu proti těmto rozhodnutím nelze přenášet do exekučního řízení, kde již procesní pravidla nedávají žádný prostor pro posuzování namítaných pochybení, takže i kdyby byla pravdivá, nemohl by k nim soud přihlížet a to ani tehdy, pokud by byly podány oprávněnými osobami. Z tohoto důvodu nemohlo ani dojít k jinému zásahu do práv stěžovatelů, protože v řízení o vydání napadených rozhodnutí v souzené věci, nebylo možné námitky stěžovatelů posoudit ani jako otázky předběžné. Postup obecných soudů proto byl zcela v souladu s obsahem hlavy páté Listiny.
Ústavnímu soudu za této situace nezbylo, než ústavní stížnost podanou stěžovateli JUDr. V. B. a Dr. A. M., pokud ji podali za společnost K. M. spol. s r. o., odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, a pokud ji podali za sebe byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu