ECLI:CZ:US:2008:2.US.1316.08.1
sp. zn. II. ÚS 1316/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky 1) M. K., stěžovatele 2) N. N., stěžovatele 3) P. N. a stěžovatelky 4) S. N., zastoupených JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem AK v Plzni, Nám. Republiky 2, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004 a proti postupu Okresního soudu v Pardubicích ve věcech 12 Nc 10804/2006, 12 Nc 10815/2006, 12 Nc 10816/2006 a 12 Nc 10817/2006, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. května 2008 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004 pro tvrzené porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé uvedli, že ústavní stížnost směřuje "proti postupu Okresního soudu v Pardubicích, který svým postupem popsaným shora a vydaným rozhodnutím porušil" výše uvedená základní lidská práva stěžovatelů.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že v roce 1992 byla uzavřena zástavní smlouva mezi Českou spořitelnou, a. s. a společností ZOZ, s. r. o., ve které byla stěžovatelka 1) spolu se svým tehdejším manželem jednatelkou. Zástavní smlouva byla uzavřena k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého společností Česká spořitelna, a.s. společnosti ZOZ, s. r. o, a za společnost ji uzavíral samostatně manžel stěžovatelky 1) jako jednatel společnosti. Předmětem zástavního práva se staly následující nemovitosti: pozemek parc. č. 153 a budova č. p. 31 postavená na tomto pozemku, vše v k. ú. Holice v Čechách. Tyto nemovitosti byly dle tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, nikoli majetkem společnosti Stěžovatelka 1) po smrti manžela podala ke Krajskému soudu v Hradci Králové žalobu na určení neplatnosti výše uvedené zástavní smlouvy s poukazem na to, že nemovitosti náležely do bezpodílového spoluvlastnictví manželů a stěžovatelka 1) nedala ke zřízení zástavního práva souhlas.
V průběhu řízení vyšlo najevo, že Česká spořitelna, a.s. úvěrové smlouvy již vypověděla pro neplnění závazků; tento právní úkon posoudil Krajský soud v Hradci Králové jako odstoupení od smlouvy a žalobu stěžovatelky 1) rozsudkem č. j. 33 Cm 25/96 ze dne 6. února 1997 (poznámka Ústavního soudu: stěžovatelé jej v ústavní stížnosti chybně označili č. j. 33 Cm 25/98) zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. V odůvodnění uvedl, že odstoupením od smlouvy zaniká závazek hlavní ex tunc a zároveň zanikají i akcesorické závazky, tedy i zástavní právo. V dědickém řízení se pak spoluvlastníky předmětných nemovitostí stali stěžovatelka 1) spolu s ostatními stěžovateli, kteří byli dětmi stěžovatelky 1) a jejího zemřelého manžela.
Stěžovatelé dále uvedli, že zástavní právo ve vztahu k předmětným nemovitostem nebylo vymazáno z katastru nemovitostí, protože Česká spořitelna, a.s. odmítla podat návrh na výmaz zástavního práva. Česká spořitelna, a.s. pak dle ústavní stížnosti pohledávky za společností ZOZ s.r.o. postoupila společnosti IC spol. s r.o., o čemž informovala stěžovatelku 1). Společnost IC spol. s r.o. pak postoupila tyto pohledávky společnosti Corsair (Luxembourg) No11 S.A.
Porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatelé spatřují v tom, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Pardubicích v řízení o soudním prodeji zástavy vyhověl žalobě zástavního věřitele společnosti Corsair (Luxembourg) No11 S.A., kterou se domáhal nařízení soudního prodeje zastavených nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelů. Stěžovatelé tvrdí, že ve výše uvedeném řízení byli zastupováni opatrovníky, kteří jednali pouze formálně, a přitom další šetření ke zjištění pobytu stěžovatelů soudy neprováděly. Stěžovatelé dále upozorňují na to, že až 15. září 2006 jim bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006, kterým byla nařízena exekuce na prodej zastavených nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelů k uspokojení pohledávky oprávněné společnosti Corsair (Luxembourg) No11 S.A. Stěžovatelé dále uvádějí, že proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006 podala stěžovatelka 1) odvolání a dále též, že podali v zákonné lhůtě žalobu na obnovu řízení.
Ústavní stížnost vykazovala vady, proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k jejich odstranění, zejména k tomu, aby upřesnili, jakým postupem Okresního soudu v Pardubicích došlo k namítanému porušení základních práv a svobod, vzhledem k tomu, že před Okresním soudem v Pardubicích je vedeno několik řízení. Dále Ústavní soud vyzval stěžovatele, aby specifikovali, v čem konkrétně spatřují porušení uvedených základních práv a svobod a k tomu, aby Ústavnímu soudu zaslali kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva a sdělili, kdy jim bylo doručeno, resp. kdy se o něm dozvěděli.
Stěžovatelé ve svém podání ze dne 6. srpna 2008 upřesnili, že "napadají rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 7. 2004 č. j. 11 Nc 3039/2002-114, neboť podle jejich názoru v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, bylo porušeno právo na spravedlivý proces". Dále upřesnili, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006 byla ve skutečnosti nařízena exekuce pouze proti povinné - stěžovatelce 1); z příloh ústavní stížnosti vyplývá, že proti povinnému - stěžovateli 2) byla nařízena exekuce usnesením č. j. 12 Nc 10816/2006-18 ze dne 20. června 2006, proti povinnému - stěžovateli 3) byla nařízena exekuce usnesením č. j. 12 Nc 10815/2006-18 ze dne 23. června 2006 a proti povinné - stěžovatelce 4) byla nařízena exekuce usnesením č. j. 12 Nc 10817/2006-18 ze dne 22. června 2006 a usnesením č. j. 12 Nc 10804/2006-90 ze dne 4. prosince 2007 byla pak všechna výše uvedená řízení spojena ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. 12 Nc 10804/2006. Stěžovatelé konečně uvedli, že napadené rozhodnutí nebyli schopni opatřit ve lhůtě stanovené k odstranění vad, a požádali o poskytnutí dodatečné lhůty. Stěžovatelé také uvedli, že k odvolání stěžovatelky 1) bylo usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006 potvrzeno odvolacím soudem. Ten také připustil záměnu účastníků, kdy na místo oprávněné společnosti Corsair (Luxembourg) No11 S.A., která z řízení vystoupila, vstoupila do řízení společnost Hamilton Ventures Inc. V tomto postupu spatřují stěžovatelé snahu znemožnit procesní obranu proti napadenému rozhodnutí a poukazují na to, že jim postoupení nebylo oznámeno. Stěžovatelé upřesnili, že z těchto důvodů podali žalobu na obnovu řízení proti původní oprávněné společnosti, které však bylo zastaveno, protože tato již nebyla pasivně legitimována, a proto byli nuceni vzít svůj návrh zpět. Stěžovatelé uvedli, že jejich právní zástupce se uvedené skutečnosti dozvěděl na jednání konaném dne 28. března 2008. V závěru svého podání stěžovatelé zopakovali, že "ústavní stížnost směřuje zejména proti postupu Okresního soudu ve věci 11 Nc 3039/2002, při kterém došlo k porušení práva na spravedlivý proces, jak je uvedeno v ústavní stížnosti" a konstatovali dále, že směřuje "rovněž proti postupu Okresního soudu v Pardubicích ve věci sp. zn. 12 Nc 10804/2006, sp. zn. 12 Nc 10815/2006, sp. zn. 12 Nc 10816/2006 a sp. zn. 12 Nc 10817/2006, kde dochází ke značným průtahům, z nichž může stěžovatelům vzniknout vážná a neodvratitelná újma."
Ústavní soud poznamenává, že přes poučení, které Ústavní soud stěžovatelům poskytl, stěžovatelé neodstranili všechny vady ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu určené. Stěžovatelé nespecifikovali, v čem konkrétně spatřují porušení uvedených základních práv a svobod ve vztahu k napadenému rozhodnutí, pouze obecně uvedli, stejně jako v ústavní stížnosti, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na spravedlivý proces, aniž by zmínili jakým způsobem. Stěžovatelé se naopak věnují kritice postupu soudů v exekučním řízení, aniž by tuto skutečnost jakkoli promítli do petitu ústavní stížnosti. Stěžovatelé též nebyli schopni až do dnešního dne předložit Ústavnímu soudu kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.
Ačkoli by tedy Ústavní soud mohl formálně odmítnout celou ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro neodstraněné vady, zabýval se nejprve otázkou, zda ústavní stížnost v té podobě, v jaké byla předložena a po výzvě Ústavního soudu doplněna, splňuje další formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a zda je v této podobě způsobilá meritorního projednání, aby pro formální požadavky neodňal stěžovatelům možnost přístupu k Ústavnímu soudu.
Stěžovatelé ve svém doplňujícím podání jednoznačně upřesnili, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004, kterým soud nařídil soudní prodej zastavených nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelů. Tento rozsudek se stal pravomocným a vykonatelným titulem pro následné exekuční řízení. Jednou z námitek stěžovatelů proti napadenému rozhodnutí byla skutečnost, že v nalézacím řízení byli zastoupeni opatrovníky. Stěžovatelé tvrdili, že o existenci napadeného rozhodnutí se dozvěděli poprvé až v exekučním řízení, kdy stěžovatelce 1) bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006 o nařízení exekuce, ve kterém byl napadený rozsudek označen jako vykonatelný titul, tj. 15. září 2006. Přes výzvu k odstranění vad stěžovatelé ovšem neuvedli, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno ostatním stěžovatelům, resp. kdy se tito ostatní stěžovatelé poprvé o napadeném rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004 dozvěděli. Pouze z přiložených kopií usnesení Ústavní soud zjistil, že usnesení, kterými byla nařízena exekuce proti stěžovatelům 2), 3) a 4), byla doručena do advokátní kanceláře JUDr. A. K., která sídlí na stejné adrese jako právní zástupce stěžovatelů, dne 6. srpna 2007.
Podle §72 odst. 3 a 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Stěžovatelé upřesnili, že za zásah do svých ústavně zaručených základních práv a svobod považují napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004, neboť jim byla odňata možnost se tohoto řízení zúčastnit (takto lze kvalifikovat jejich námitku, že v tomto řízení byli pouze formálně zastoupeni opatrovníky a že další šetření ke zjištění jejich pobytu za účelem řádného obeslání se nekonalo); nemohli proto také uplatnit proti tomuto rozhodnutí procesní prostředky k ochraně práva (odvolání). Vycházeje z tvrzení stěžovatelů, že o existenci tohoto rozsudku se dozvěděli až 15. září 2006, kdy bylo stěžovatelce 1) doručeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 12 Nc 10804/2006-18 ze dne 15. června 2006, dospěl Ústavní soud k závěru, že nejpozději den následující začala stěžovatelce 1) plynout subjektivní šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci, který nyní napadají. Bez nutnosti uvažovat o tom, kdy začala plynout a kdy uplynula objektivní jednoroční lhůta k podání ústavní stížnosti, je zřejmé, že subjektivní lhůta v případě stěžovatelky 1) uplynula nejpozději 14. listopadu 2006. Ústavní stížnost podaná až 28. května 2008 tak byla zcela zřejmě podána po lhůtě stanovené zákonem. Pokud stěžovatelé odvíjejí lhůtu pro podání ústavní stížnosti od data konání jednání dne 28. března 2008 (viz výše), i když to výslovně neuvádějí, je jejich závěr chybný. Ostatně skutečnosti, které se právní zástupce stěžovatelů dověděl na tomto jednání (tj. o dalším postoupení pohledávky na další subjekt), nemají žádný relevantní vztah k napadenému rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Ústavní stížnost stěžovatelky 1) proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004 proto Ústavní soud musí odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Ústavní stížnost stěžovatelů 2), 3) a 4) proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 Nc 3039/2002-114 ze dne 7. července 2004 Ústavní soud musel odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť přes výzvu k odstranění vad tito stěžovatelé neuvedli, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, případně kdy se o namítaném zásahu orgánu veřejné moci dověděli. Ústavní soud vedle toho na okraj poznamenává, že pokud se tak stalo 6. srpna 2007, kdy byla podle přiložených kopií doručena usnesení, kterými byla nařízena exekuce proti stěžovatelům 2), 3) a 4), do advokátní kanceláře JUDr. A. K., pak nepochybně i v jejich případě by byla ústavní stížnost podána po uplynutí subjektivní šedesátidenní lhůty.
Pokud až v doplnění ústavní stížnosti po obdržení výzvy k odstranění vad rozšířili stěžovatelé svou ústavní stížnost též na postup Okresního soudu v Pardubicích ve věcech 12 Nc 10804/2006, 12 Nc 10815/2006, 12 Nc 10816/2006 a 12 Nc 10817/2006, konstatuje Ústavní soud, že ústavní stížnost v této části, přes uvedenou výzvu k odstranění vad a poučení o náležitostech návrhu na zahájení řízení, trpí takovými vadami, pro kterou ji nelze vůbec projednat, neboť absentuje vylíčení rozhodujících skutečností a uvedení, čeho se v souvislosti s uvedenými řízeními před Ústavním soudem stěžovatelé domáhají. V této části proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítá podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění vad v poskytnuté lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. října 2008
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj