ECLI:CZ:US:2008:2.US.1339.08.1
sp. zn. II. ÚS 1339/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. H., právně zastoupeného Mgr. Danou Leikepovou Strakovou, advokátkou se sídlem Dolní Kounice, Tovární 24, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 3. 2008 sp. zn. 28 Cdo 692/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 29. 5. 2008 a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou dne 21. 7. 2008 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odkazem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 16 Co 175/2006. Důvodem pro odmítnutí dovolání bylo ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož je dovolání nepřípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že aplikací uvedeného ustanovení o. s. ř. bylo porušeno jeho právo na řádný soudní proces a že smyslem dovolání jako mimořádného opravného prostředku je náprava závažných procesních vad předchozích řízení nebo náprava nesprávného právního posouzení věci soudy nižších stupňů. Základní právo na řádný a spravedlivý proces musí zaručit, aby měl účastník řízení možnost dosáhnout přezkumu a nápravy i cestou mimořádných opravných prostředků, a to bez ohledu na hodnotu sporu.
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V projednávané věci je tento postup upraven v hlavě třetí části čtvrté občanského soudního řádu, který upravuje podmínky přípustnosti dovolání a stanoví pravidla pro řízení před dovolacím soudem při podání dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Pokud nejsou splněny podmínky pro připuštění dovolání ve věcech menšího významu, platí, že takový postup není v rozporu s požadavky kladenými na soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení sp. zn. IV.ÚS 336/02, dostupné v elektronické formě na http://nalus.usoud.cz); právo na mimořádný opravný prostředek, a tedy na trojstupňové soudní řízení v meritu věci, není na ústavní úrovni zaručeno (srov. usnesení III.ÚS 537/03, dostupné tamtéž).
Ústavní soud proto konstatuje, že dovolací soud postupoval v souladu s příslušnými procesními normami upravujícími přípustnost dovolání, které interpretoval způsobem, jenž nevybočil z ústavních mezí, a že svůj postup rovněž přiměřeným způsobem odůvodnil; prostor pro závěr, že proces byl veden způsobem porušujícím základní práva stěžovatele, tedy nebyl dán. Nebylo-li proto podané dovolání stěžovatele přípustné a v důsledku toho bylo dovolacím soudem odmítnuto, nelze v takovém postupu shledat protiústavnost, resp. porušení základních práv a svobod stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. září 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu