ECLI:CZ:US:2008:2.US.1678.08.1
sp. zn. II. ÚS 1678/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Svornosti 2, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2007, č. j. 56 NC 16/2008-112, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Ing. P. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka původně advokátem nezastoupená, se na Ústavní soud obrátila s podáním doručeným dne 8. 7. 2008, ve kterém uvedla, že podává ústavní stížnost do usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008, č. j. 56 NC 16/2008-112, kterou doplní poté, co jí bude ustanoven advokát k zastupování.
Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vad podání a současně jí poskytl poučení, jak má postupovat. Stěžovatelka nejprve požádala ve stanovené lhůtě prostřednictvím advokátky o poskytnutí další lhůty k odstranění vad podání. Ještě před tím, než jí uplynula původní lhůta, však soudu zaslala doplnění ústavní stížnosti, které již splňuje zákonem požadované formální náležitosti, a proto Ústavní soud o žádosti o prodloužení lhůty nemusel rozhodovat.
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě se stěžovatelka cítí dotčena ve svých ústavně garantovaných právech, konkrétně v právu na spravedlivý proces zakotveném ve čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v právu na rovnost v řízení vyplývajícím ze čl. 37 odst. 3 Listiny. V podání popsala průběh jednání ve své rozvodové věci, která probíhá před Okresním soudem v Karviné, pobočka Havířov, pod sp. zn 112 C 219/2005, a uvedla okolnosti, které ji vedly k podání námitky podjatosti proti soudkyni JUDr. Del Faverové, která věc soudí. O této její námitce bylo rozhodnuto tak, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání její rozvodové věci. V tom, že jí nebylo vyhověno, spatřuje stěžovatelka porušení výše uvedených ústavně garantovaných práv.
Ústavní soud ještě předtím, než se začne zabývat věcným přezkumem, musí zjišťovat, zda jsou splněny podmínky přípustnosti. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle ustanovení §205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce. Okolnost, že bylo v řízení rozhodnuto k námitce podjatosti, že soudce není vyloučen z projednávání věci, nebrání tomu, aby byla opětovně uplatněna v odvolacím řízení jako odvolací důvod. V souzeném případě tedy nebyly vyčerpány všechny prostředky obrany stanovené obecným právem.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj