ECLI:CZ:US:2008:2.US.1731.08.1
sp. zn. II. ÚS 1731/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ČFP, spol. s r.o., se sídlem Hostivice, Husovo náměstí 14, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 56 Co 141/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 7 Nc 1821/2007 o nařízení exekuce tak, že se návrh oprávněného (stěžovatel) zamítá a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o Ústavním soudu), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání. Ústavní soud ověřil v kanceláři senátu 7 Nc Okresního soudu v Domažlicích, že stěžovatel dne 14. 7. 2008 podal prostřednictvím faxu dovolání, které následujícího dne potvrdil písemným podáním.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
V projednávané věci stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, které však není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Za takový prostředek je třeba považovat dovolání, jehož přípustnost v dané věci vyplývá z ust. §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo změněno usnesení soudu prvého stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Stěžovatel sice dovolání podal, nicméně doposud o něm nebylo pravomocně rozhodnuto. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj