ECLI:CZ:US:2008:2.US.191.07.1
sp. zn. II. ÚS 191/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Z. H., zastoupené JUDr. Josefem Kadlecem, advokátem se sídlem Praha 7, U Průhonu 23/1201, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006 ve věci sp. zn. 30 Co 201/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatelky směřující proti rubrikovanému soudnímu rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. V projednávané věci byla stěžovatelka městským soudem výslovně poučena, že za podmínek uvedených v §237 a násl. občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2000 může podat ve lhůtě jednoho měsíce dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatelka tedy podala ústavní stížnost v situaci, kdy se jí nabízela možnost brojit proti napadenému usnesení městského soudu mimořádným opravným prostředkem v podobě dovolání (na základě §237 a násl. občanského soudního řádu v rozhodném znění). V době podání ústavní stížnost proto stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud proto důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu - jak již bylo uvedeno - teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích.
Ústavnímu soudu tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo než návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj