ECLI:CZ:US:2008:2.US.1928.08.1
sp. zn. II. ÚS 1928/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Eliškou Francovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Dlouhá 109, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. 26 Co 232/2007 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 26 C 196/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků okresního a krajského soudu, kterými měla být dle jeho tvrzení porušena jeho základní práva, chráněná čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
V ústavní stížnosti stěžovatel rozvádí, v čem spatřuje nesprávnost skutkových a právních závěrů nalézacího i odvolacího soudu a vyjadřuje přesvědčení, že dle jeho názoru bylo dovolání, odmítnuté Nejvyšším soudem jako opožděné, podáno včas.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") umožňující její meritorní projednání.
Z obsahu připojených rozhodnutí, napadených ústavní stížností, vyplývá, že rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvého stupně, kterým bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Proti rozsudku odvolacího soudu tedy bylo, jak byl stěžovatel správně poučen, přípustné dovolání. Stěžovatel dovolání sice podal, avšak dle zjištění soudu opožděně, neboť dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doručenému stěžovateli uložením dne 14. 12. 2007 bylo podáno až dne 18. 2. 2007, tedy po marném uplynutím dvouměsíční lhůty.
Z ustanovení §72 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) vyplývá, že ústavní stížnosti lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Dle §75 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Z výše uvedeného je zřejmé, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, bylo dovolání jako mimořádný opravný prostředek, jehož přípustnost vyplývala ze zákona [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Stěžovatel uvedený procesní prostředek sice podal, avšak nikoliv řádně, ale opožděně, a z uvedeného důvodu nemohlo být o dovolání rozhodnuto. Poslední opravný prostředek tedy nebyl ve smyslu požadavků daných ust. §72 a ust. §75 zákona o Ústavním soudu vyčerpán.
Ústavní soud podotýká, že stěžovatel sice zmiňuje, že dovolání bylo podáno včas, avšak bez jakékoliv bližší argumentace a zejména, aniž by vlastní rozhodnutí Nejvyššího soudu napadl ústavní stížností.
V daném případě nelze tedy odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu od doručení rozhodnutí o odmítnutí dovolání, neboť se nejednalo o opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4), ale přípustnost dovolání vyplývala ze zákona a mimořádný opravný prostředek musel být řádně vyčerpán před podáním ústavní stížnosti.
Z výše uvedených o důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj