ECLI:CZ:US:2008:2.US.2011.08.1
sp. zn. II. ÚS 2011/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. Z., zastoupeného JUDr. Davidem Mášou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Štupartská 599/4, proti usnesení ze dne 10. 7. 2008, vydanému v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 76/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení usnesení ze dne 10. 7. 2008, kterým bylo v odvolacím řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 76/2008 rozhodnuto, že se odvolací řízení končí a uvedeno, že se další přednesy právního zástupce stěžovatele nepřipouští. Poukazuje i na to, že v protokolu o jednání není uvedeno, že rozhodnutí o nepřipuštění přednesů bylo vydáno usnesením, ačkoliv tomu tak bylo. Stěžovatel je přesvědčen, že mu bylo přes výslovnou žádost znemožněno jednat před soudem, čímž jednoznačně došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Z připojeného protokolu o jednání konaném u odvolacího soudu o žalobě stěžovatele o uložení povinnosti o vydání náhradních pozemků dne 10. 7. 2008 vyplývá, že při jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Před vydáním rozsudku stěžovatel přednesl odvolání ve shodě s jeho písemným vyhotovením a žalovaný přednesl vyjádření k odvolání (rovněž ve shodě s písemným vyhotovením). K prohlášení právního zástupce žalobce, že by snášel další důvody týkající se restituční tečky, soud uvedl, že další přednesy právního zástupce žalobce se nepřipouští. Na to bylo po poradě s přerušením řízení prohlášeno usnesení, že se odvolací řízení končí.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že stěžovatel ústavní stížností nenapadá vlastní meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. (Petitem návrhu je Ústavní soud vázán.) Stěžovatel pouze napadá procesní rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o vedení řízení. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na to, že z jeho dosavadní judikatury vyplývá, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou výhradně záležitostí obecných soudů.
Za dané situace je již z povahy věci zřejmé, že posuzování způsobu vedení řízení odvolacího soudu před vynesením rozsudku, není ze strany Ústavního soudu na místě, neboť i kdyby v průběhu řízení došlo k procesním vadám, které by byly způsobilé založit porušení základních práv účastníka řízení a neústavnost meritorního rozhodnutí, bylo třeba tyto vady, vytknout v ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí splňujícímu požadavky ustanovení §72 a §75 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že pokud je argumentace stěžovatele založena na přesvědčení, že postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem, je opravným prostředkem, který je třeba před podáním ústavní stížnosti využít, i žaloba pro zmatečnost.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj