ECLI:CZ:US:2008:2.US.2067.07.2
sp. zn. II. ÚS 2067/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Z., právně zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 193/20 Děčín, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. 88 T 111/2004 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2007 sp. zn. 8 To 23/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že shora uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 8 odst. 1 a 2, a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho názoru soudy obou stupňů správně nehodnotily důkazy a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť stěžovatel nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl stíhán.
Stěžovatel byl odsouzen za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona Městským soudem v Brně k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků ve věznici s dozorem a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti škodu. Trestný čin spáchal tím, že jako jednatel firmy Beltring CZ, s. r. o., s vědomím, že nemá zajištěnu zamýšlenou výrobu a prodej, dodavatele nebo odběratele předpokládaných výrobků a nemá ani jiný příjem, uzavřel leasingové smlouvy, na jejichž základě převzal balící a vážící automaty, jejichž kupní cenu uhradila v plné výši leasingová firma, které neuhrazením některých splátek vznikla škoda ve výši 1 237 684 Kč.
Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně jako nedůvodné zamítl, právní moci nabyl odsuzující rozsudek dne 15. 5. 2007.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007 sp. zn. 32 T 93/2006, byl stěžovatel odsouzen za pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců ve věznici s ostrahou. Poškozeným společnostem byl stěžovatel zavázán zaplatit škodu ve výši 1 237 684 Kč a 800 110 Kč. Uvedeným rozsudkem byl současně podle §37a trestního zákona zrušen výrok o vině rozsudku Městského soudu v Brně (napadený ústavní stížností), celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení, kteří shodně považují ústavní stížnost za nedůvodnou.
Ústavní soud v prvé řadě posuzoval, zda jsou v daném případě splněny všechny formální podmínky pro přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že tomu tak není.
Ústavní stížnost může podle ust. §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Podle ust. §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V daném případě byl stěžovatelem napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Tento postup byl v souladu s ust. §37a trestního zákona, dle kterého "odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně."
Z uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek Městského soudu v Brně již neexistuje (fakticky neexistoval již v době podání ústavní stížnosti), a není tedy ani splněna základní podmínka ústavní stížnosti, totiž existence pravomocného rozhodnutí, kterým mělo být podle tvrzení stěžovatele porušeno jeho základní právo či svoboda zaručená ústavním pořádkem (§72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel sice napadl ústavní stížností též usnesení Krajského soudu v Brně, které novým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 přímo zrušeno nebylo, ale vzhledem k jeho úzké provázanosti se zrušeným rozsudkem soudu I. stupně lze konstatovat, že jeho přezkoumání Ústavním soudem by postrádalo smysl a bylo by čistě formálním.
Odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat denegatio iustitie, neboť stěžovatel měl možnost podat novou ústavní stížnost, a to proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn. 32 T 93/2006 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 366/2007, kterými byl původní odsuzující rozsudek zrušen. Jak Ústavní soud zjistil z evidence ústavních stížností, stěžovatel této možnosti využil a nová ústavní stížnost proti citovaným rozhodnutím je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 3098/07. V případě, že tato nová ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, budou jejím předmětem i skutková zjištění, obsažená v rozhodnutích, která jsou napadena nyní projednávanou ústavní stížností.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj