ECLI:CZ:US:2008:2.US.2117.07.1
sp. zn. II. ÚS 2117/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky G & C Pacifik, a. s., se sídlem Oslavany, Zámek 1, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Brno, Lesnická 52, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2007 č. j. 3 UL 8/2007-10, a proti nečinnosti Krajského soudu v Brně v řízení o výmazu společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci, z obchodního rejstříku, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 12. 8. 2007 se stěžovatelka domáhala vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a nařídí Krajskému soudu v Brně, aby ve lhůtě 30 dnů podal návrh na výmaz společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci, z obchodního rejstříku. Vrchnímu soudu v Olomouci vytýká, že se pomocí procesních obstrukcí snažil vyhnout meritornímu rozhodnutí. Odkaz soudu na nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 60/04, považuje za nepřípadný, neboť řeší zcela jinou problematiku. Má za to, že současně s rozhodnutím o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, měl soud podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku ve smyslu ustanovení §12 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Napadené usnesení porušuje dle stěžovatelky její právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu spisu Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 3 UL 8/2007, bylo zjištěno následující:
Krajský soud v Brně předložil Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí podle §174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen "zákon č. 6/2002 Sb."), návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jímž se domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude Krajskému soudu v Brně nařízeno, aby ve lhůtě 30 dnů podal návrh na výmaz společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci, z obchodního rejstříku. Svůj zájem na výmazu této společnosti osvědčovala tím, že její majetek byl neoprávněně zapsán do konkurzní podstaty této společnosti. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci návrh stěžovatelky odmítl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že stěžovatelka není osobou oprávněnou takový návrh podat, neboť nepožaduje učinění konkrétního procesního úkonu jako účastník či strana řízení existujícího, resp. již zahájeného, v němž dochází k průtahům.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení Vrchní soud v Olomouci. Poukázal na účel úpravy obsažené v §174a zákona č. 6/2002 Sb., jež dopadá na průtahy s provedením procesního úkonu v konkrétním řízení, nikoli mimo ně. Je proto přesvědčen, že svým rozhodnutím, které bylo vydáno v intencích nálezu Pl. ÚS 60/04, neporušil žádná stěžovatelčina ústavní práva.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se obdobnou ústavní stížností stěžovatelky (namířenou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2007 č. j. 3 UL 4/2007-6, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na výmaz společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci, z obchodního rejstříku, a proti nečinnosti Krajského soudu v Brně v řízení o výmaz této společnosti z obchodního rejstříku), již zabýval. Usnesením ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1662/07 tuto stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Dospěl k závěru, že nečinností soudu v řízení o výmaz právnické osoby odlišné od stěžovatelky nemohlo dojít k porušení ústavních práv samotné stěžovatelky, neboť v takovém řízení není rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatelky, nýbrž o právech a povinnostech společnosti, jejíž výmaz je předmětem tohoto rejstříkového řízení. V této souvislosti Ústavní soud zdůraznil, že účinným procesním prostředkem ochrany majetkových práv v konkursním řízení není návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, neboť právní řád poskytuje v konkursním řízení jiné účinné právní prostředky. Ústavní soud neshledal ani porušení práva na soudní ochranu, které stěžovatelka spatřovala ve formalistickém přístupu Vrchního soudu v Olomouci při projednání jejího návrhu.
Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i v nyní projednávané věci, kdy stěžovatelka obdobně jako v předchozí ústavní stížnosti argumentuje porušením svých ústavních práv (které blíže nekonkretizuje), k němuž mělo dojít tím, že Krajský soud v Brně nepodal návrh na výmaz jiné společnosti z obchodního rejstříku, přičemž důvodem jejího zájmu na výmazu dané společnosti je, že došlo k neoprávněnému soupisu majetku stěžovatelky do konkursní podstaty předmětné společnosti. Ústavní soud proto odkazuje na odůvodnění svého usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1662/07, aniž by v něm užitou argumentaci znovu opakoval či doplňoval.
Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit ani v tom, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci porušuje její právo na soudní ochranu. Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že k porušení práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny může dojít tehdy, pokud by jednotlivci byla upřena možnost domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu, případně pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, nebo pokud by v řízení zůstal bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 273). Jak vyplývá z napadeného usnesení, Vrchní soud v Olomouci se návrhem stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabýval, své závěry srozumitelně odůvodnil a vysvětlil, proč nelze takovému návrhu vyhovět. Jeho názor není v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 60/04, který se zabýval ústavností ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že tvrzenou nečinností Krajského soudu v Brně a rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci nedošlo k porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Proto postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu