ECLI:CZ:US:2008:2.US.2228.08.1
sp. zn. II. ÚS 2228/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T. L. A. H., zastoupené Mgr. Robertem Hodankem, advokátem se sídlem v Praze 8, Wichterlova 2372/8, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskosprávního, ze dne 14. 7. 2007 (správně 14. 7. 2008) č. j. S-MHMP 334074/2008 a usnesení Úřadu městské části Praha 8, odboru občansko - správního, ze dne 13. 5. 2008 č. j. SZ MCP8 061490/2008, MCP8 061649/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 9. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů, a to s odkazem na údajné porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 2 a 4, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").
Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným usnesením Úřad městské části Praha 8, odbor občansko - správní, podle ustanovení §64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušil správní řízení ve věci žádosti rodičů nezletilého T. H. o zápis druhého jména "Andrews" do matriční knihy narození vedené ÚMČ Praha 8 na dobu stanovenou ve výzvě k odstranění nedostatku žádosti, tj. 60 dnů ode dne doručení výzvy, a současně uvedl, že nebude-li vytýkaný nedostatek žádosti ve stanovené lhůtě odstraněn, bude správní řízení ve věci zastaveno podle ustanovení §66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka a její manžel odvolání, které bylo Magistrátem hlavního města Prahy, odborem živnostenským a občanskoprávním v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítnuto a odvoláním napadené usnesení bylo potvrzeno.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy správní řízení ve věci ještě není skončeno, neboť napadenými rozhodnutími správních orgánů bylo pouze přerušeno. Je bez pochyby, že se v projednávané věci jedná o procesní rozhodnutí, kterými správní orgány vedou účastníky řízení k odstranění vad jejich podání, a za tím účelem pouze na určitou dobu přerušují řízení. Takovým rozhodnutím tedy řízení před správními orgány nemůže být pravomocně rozhodnuto a ukončeno. K tomu dojde následně, a to buď rozhodnutím o zastavení řízení pro nedoplnění vad podání, anebo rozhodnutím ve věci samé, proti kterým budou opět přípustné opravné prostředky, a to jak v režimu správního řádu před správními orgány, tak následně v režimu soudního řádu správního před správními soudy. Stěžovatelce je rovněž zachována možnost podat proti budoucímu konečnému rozhodnutí ve věci ústavní stížnost.
Ústavní soud má z výše uvedených důvodů za to, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 16. října 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj