ECLI:CZ:US:2008:2.US.2250.08.1
sp. zn. II. ÚS 2250/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu V. a J. M., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, se ze strany Ústavního soudu domáhají vydání usnesení, kterým by vyslovena oprávněnost jejich požadavku a povinnost plnění pro Českou spořitelnu a.s., jak je uvedeno v přiložené žalobě. (dle žaloby požadují zaplacení částky 2 112 452,10 Kč s přísl. a náklady řízení). V návrhu uvádí, že Česká spořitelna, a. s. nedodržuje závazky, pokazují na nekorektní činnost jejích zaměstnanců a manipulaci s nemovitostí navrhovatelů. V návrhu rovněž výslovně uvádí, že nechtějí být zastoupeni advokátem a žádají Ústavní soud o udělení výjimky.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující její meritorní projednání.
Z čl. 83 Ústavy vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.
Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Pokud se jedná o ústavní stížnosti, je působnost Ústavního soudu vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tak, že Ústavní soud je oprávněn v řízení o ústavní stížnosti posoudit jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Podle čl. 88 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 2, 3 a 4 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnosti lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Dle §75 cit. zák. je ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud není oprávněn namísto oprávněných orgánů projednat příslušnou věc, ani vyslovit oprávněnost požadavku navrhovatelů či vydávat usnesení, nebo jakékoliv jiné rozhodnutí, kterým by zakládal jinému subjektu povinnost k plnění, v projednávané věci dokonce ukládal povinnost k zaplacení shora uvedené částky. Ústavní soud rovněž není oprávněn obecně přezkoumávat, či kontrolovat dosavadní vývoj sporu vedeného mezi navrhovateli a Českou spořitelnou, a.s., event. jejími zaměstnanci.
Vzhledem k výše uvedenému byl návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti navrhovatelů odmítnut, jako návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. S ohledem na nepříslušnost k projednání návrhu a stanovisko navrhovatelů k povinnosti být zastoupeni, nepovažoval Ústavní soud za účelné je vyzývat k odstranění vad návrhu, neboť ani jejich odstranění by nemělo vliv na nepříslušnost Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj