ECLI:CZ:US:2008:2.US.2270.08.1
sp. zn. II. ÚS 2270/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. A. R. a 2) Ing. D. R., oba zastoupeni JUDr. Vladislavem Cilínkem, advokátem se sídlem Římská 36, 120 00 Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 6 C 394/98 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. 29 Co 260/2008-354, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 5. 9. 2008 a doručenou dne 8. 9. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi obecné soudy porušily jejich základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V záhlaví citovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 se stěžovatelé domáhali vyklizení pozemku parc. č. 17/5 o výměře 8 m2 odděleného od parc. č. 17/1 zapsaného na LV č. 255 pro obec Praha, k. ú. Miškovice na 1) Iv. K. a po 2) Ing. K. P. Obvodní soud rozhodl usnesením tak, že se po zpětvzetí žaloby stěžovateli k žalovanému 2), kdy došlo k přemístění rozvodové desky elektrorozvodu z pozemku stěžovatelů na pozemek žalovaného 2) a tím tedy ve vztahu k žalovanému 2) odpadl předmět sporu, neboť v době vynesení rozhodnutí obvodního soudu, nebyly na pozemku stěžovatelů ze strany žalovaného 2) žádné movité a nemovité věci, které by bylo nutno vyklízet. Toto vyklizení, jak plyne z podané ústavní stížnosti, bylo provedeno stěžovateli na jejich vlastní náklad. Stěžovatelé požadovali po žalovaném 2) náhradu nákladů řízení, neboť měli za to, že žaloba byla proti žalovanému 2) podána důvodně a jejich přičiněním na náklad stěžovatelů došlo k přemístění rozvodové desky. Obvodní soud ve výroku III. stěžovatelům náhrady nákladů nepřiznal a ve výroku II. uložil stěžovatelům společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaného 2).
Stěžovatelé podali proti rozhodnutí obvodního soudu odvolání k Městskému soudu v Praze, které směřovalo jen proti nákladovým výrokům. Stěžovatelé uvedli jako odvolací důvod to, že soud měl při rozhodování o nákladech řízení vycházet z toho, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět z důvodu, že stěžovatelé na svůj náklad a svým přičiněním přemístili rozvodovou desku a tím tedy odpadl předmět sporu k žalovanému 2). Odvolací soud věc projednal, a přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a rozhodnutí o výrocích soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti (postrádající ústavně právní argumentaci) namítané porušení práva na spravedlivý proces spatřují v tom, že obecné soudy nepřihlédly k důvodům zpětvzetí žaloby a k chování žalovaného 2), který neposkytl součinnost při řešení protiprávního stavu - tedy umístění rozvodové desky na pozemku stěžovatelů. Stěžovatelé s ohledem na výše uvedené navrhli, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v případě stěžovatelů Ústavní soud žádný zásah do porušení základních práv či svobod neshledal. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374 - 375).
Stěžovatelé vedle podání žaloby o vyklizení pozemku sami zajistili a na vlastní náklad přemístili rozvodovou desku ze svého pozemku na pozemek žalovaného 2) a tím, jak sami ve své ústavné stížnosti tvrdí, jim "nezbylo nic jiného, než vzít žalobu ve vztahu k Ing. P. zpět". Tímto svým jednáním, odstraněním rozvodové desky ze svého pozemku, dosáhli stěžovatelé výsledku mimosoudní cestou, což je důkazem toho, že žaloba o vyklizení pozemku byla v tomto bodě nadbytečná.
Stran porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces Ústavní soud konstatuje, že spravedlivým procesem se nerozumí určité rozhodnutí, ale celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy. Čl. 36 Listiny vyjadřuje spravedlivý proces jako ústavní institut, jako základní právo jedince, jako právní prostředek, jako právní proces, jako zakotvení garance spravedlnosti z hlediska funkce státu jako výlučného vykonavatele spravedlnosti - arbiterská funkce státu; z hlediska právního a demokratického státu jako výkon demokracie, jako ústavní princip a jako doktrínu (in. Klíma Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, str. 899 a násl). Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, právo každého domáhat se ochrany svých práv, jde o zákonem stanovený postup a zákonem upravené řízení, spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Tedy jde o celý řetězec záruk zákonnosti a ústavnosti, který je garantován ústavním pořádkem České republiky, zákony a nestrannými soudy, což v souhrnu zajišťuje "fair trial".
Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak obvodní tak i městský soud postupovaly v souladu se shora naznačenými principy, které spoluutváří právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu