ECLI:CZ:US:2008:2.US.2320.08.1
sp. zn. II. ÚS 2320/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti společnosti QANTO, s.r.o., Praha 7 - Holešovice, Bubenská 8a/943, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem Advokátní kanceláře ve Svitavách, Nám. Míru 28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 83/2008-60 ze dne 18. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2007, čj. 31 Ca 190/2006-19 a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel je přesvědčen (aniž by uvedl argumentaci na podporu svého tvrzení), že se jedná o věc svým významem přesahující jeho vlastní zájmy a tedy o případ ve smyslu ust. §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, umožňující její meritorní projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.
Ústavní stížnost sice může být zcela výjimečně připuštěna, i když stěžovatel nevyčerpal prostředky k ochraně svých práv, musí však jít o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Jen taková situace umožní průlom do zásady subsidiarity a zásady vigilantibus iura. Varianta uvedená v ust. §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu umožňuje podat ústavní stížnost, pokud v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Stěžovatel podal ústavní stížnost, ačkoli řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je ústavní stížnost předčasná, a její přípustnosti se zásadně nelze domáhat poukazem na ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť tam uvedená eventualita se především týká situace, kdy věc skončila tak, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv.
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné. Na tom nic nemění, že je již vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní soud.
Ústavní soud dodává, že stěžovatel má možnost, aby ústavní stížností případně napadl rozhodnutí, jež bude v jeho věci teprve vydáno, tedy rozhodnutí "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje" (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by se mohl zabývat meritem věci, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu