ECLI:CZ:US:2008:2.US.2463.08.1
sp. zn. II. ÚS 2463/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. V., zastoupený JUDr. Marcelou Cellerovou, advokátkou se sídlem Radlická 34/764, 155 00 Praha 5, proti usnesení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 20 C 24/2005, dále proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 35 Co 506/2006, a proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2938/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva upravená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva).
Stěžovatel se domáhal, aby bylo určeno, že "ukončení pracovního poměru stěžovatele k žalované (Oracle Czech s.r.o.) na základě dohody ze dne 31. 1. 2005 je neplatné". Žalobu zdůvodnil tím, že dohoda o rozvázání pracovního poměru mu byla navržena během dne 31. 1. 2005 poté, co již zahájil pracovní činnost jako vedoucí směny, a že návrh dohody přijal v přesvědčení, že je propuštěn pro nadbytečnost. Posléze se stěžovatel dozvěděl, že počátkem února 2005 byl na jeho pracovní místo zařazen nový zaměstnanec, a dovozuje, že jednáním žalované byl uveden v omyl, neboť mu žalovaná tvrdila, že je pro ni nadbytečný a že má proto skončit pracovní poměr dohodou. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 7. 2006, č. j. 20 C 24/2005-28 žalobu stěžovatele zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí obvodního soudu se stěžovatel odvolal k Městskému soudu v Praze, který ve věci rozhodl dne 23. 1. 2007, č. j. 35 Co 506/2006-48, tak, že rozsudek nalézacího soudu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele rozhodnutím ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2938/2007, zamítl.
Ve stručné ústavní stížnosti postrádající ústavně právní argumentaci stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Obecné soudy svá rozhodnutí také náležitě zdůvodnily. Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základních práv stěžovatele na spravedlivý proces. Stran porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny Ústavní soud konstatuje, že spravedlivým procesem se nerozumí určitý způsob rozhodnutí, ale postup soudů, resp. ucelený řetězec postupů, v němž jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, právo každého domáhat se ochrany svých práv, jde o zákonem stanovený postup a zákonem upravené řízení, spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Tedy jde o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti garantované ústavním pořádkem České republiky. Přirozeně, že naznačené zákonné záruky musí být interpretovány a aplikovány nestrannými a nezávislými soudci, což vše v souhrnu představuje "fair trial".
Ústavní soud dále konstatuje, že čl. 1 Ústavy, který dle petitu ústavní stížnosti měl být rovněž porušen, neobsahuje žádné základní právo. Čl. 1 Ústavy ČR obsahuje totiž normativní princip demokratické právní státnosti, z něhož plynou povinnosti všem orgánům veřejné moci, které jsou také jeho adresáty.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu