ECLI:CZ:US:2008:2.US.2505.08.1
sp. zn. II. ÚS 2505/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 4 Ads 75/2008-46, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2007 č. j. 3 Cad 44/2007-32 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 3. 2007 č. 460 517 012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 10. 2008, která i v ostatním splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to s odkazem na údajné porušení článků 1 a 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a k ní přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se u Městského soudu v Praze žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen "žalovaná"), ze dne 26. 3. 2007 č. 460 517 012, jímž byla zamítnuta jeho žádost o přiznání starobního důchodu k 17. 1. 2007 pro nesplnění podmínek §29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"), neboť nedosáhl důchodového věku stanoveného podle §32 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Namítal, že po dobu trvání manželství společně se svou manželkou vychovával tři dcery a od roku 1994 vychovával dvě mladší dcery Z. a H. jako samoživitel, neboť mu byly svěřeny do péče rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 8 Nc 145/93. Poukazoval na zjevný nesoulad zákona o rodině, který v rámci výchovy dětí stanoví stejná práva a povinnosti muži i ženě, se zákonem o důchodovém pojištění, jenž stratifikuje odchod do důchodu podle pohlaví a nepřihlíží k výchově dětí mužem. Ve své žalobě zdůraznil, že jak Všeobecná deklarace lidských práv, tak Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně tak jako Ústava České republiky a Listina, jsou nejvyššími právními normami a stanovují rovnost všech občanů (tedy i jednotlivých pohlaví) před zákonem.
Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 29. 11. 2007 č. j. 3 Cad 44/2007-32 uvedenou žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou s tím, že je vázán nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 53/04, jímž Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení §32 zákona o důchodovém pojištění. Nejinak postupoval i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti stěžovatele. Vzhledem k tomu, že v ní stěžovatel namítal pouze diskriminační charakter ustanovení §32 zákona o důchodovém pojištění, o kteréžto otázce bylo autoritativně rozhodnuto shora uvedeným nálezem, nezbylo mu než kasační stížnost rozsudkem ze dne 23. 7. 2008 č. j. 4 Ads 75/2008-46 zamítnout.
Stěžovatel napadl shora uvedená rozhodnutí projednávanou ústavní stížností, v níž opakuje svoji argumentaci uváděnou v předchozích fázích řízení. Má zato, že zákon o důchodovém pojištění zakotvuje ve svém ustanovení §32 odst. 1 písm. a) jednoznačnou diskriminaci pohlaví, resp. mužů, když nepřiznává mužům, na rozdíl od žen, dřívější odchod do důchodu z titulu výchovy dětí, a to dokonce ani v těch případech, kdy se muž stane (z jakýchkoliv důvodů) jediným rodičem, například v případě, že ovdoví nebo mu jsou po rozvodu svěřeny děti do péče.
Jak bylo již shora řečeno, otázkou ústavní konformity ustanovení §32 zákona o důchodovém pojištění, která je stěžejní i pro rozhodnutí o ústavní stížnosti nyní řešené, se Ústavní soud v době nedávné zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/04 (publikován pod č. 341/2007 Sb.). Vyložil zde, že rovnost je kategorie relativní, jež vyžaduje odstranění neodůvodněných rozdílů. Zásadě rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod je proto třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti. Předmětné ustanovení není v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve vztahu k čl. 30 odst. 1 Listiny a v daném případě nenastal rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností. Zrušením §32 zákona o důchodovém pojištění by bylo jen odebráno jisté zvýhodnění ženám - matkám, aniž by v rámci "zrovnoprávnění" nabyli muži - otcové stejné výhody, jakou mají ženy - matky. Taktéž by vybočil z principu minimalizace svých zásahů, neboť řešení nerovného postavení mužů a žen v rámci důchodového pojištění nelze nalézt bez komplexní a moudře načasované úpravy systému celého důchodového pojištění, při nalezení sociálně únosných a ekonomicky přijatelných hledisek, která je třeba stanovit spíše v rámci celkové reformy důchodového systému.
Výše uvedeným nálezem pléna byl při rozhodování této ústavní stížnosti druhý senát Ústavního soudu vázán. Vzhledem ke skutečnosti, že aplikace "neústavního" ustanovení zákona byla jedinou námitkou stěžovatele a Ústavní soud, jak uvedeno, tento názor nesdílí, nebylo ani možné naložit s návrhem jinak, než jej dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu