ECLI:CZ:US:2008:2.US.2526.08.1
sp. zn. II. ÚS 2526/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem Advokátní kanceláře v Hodoníně, Lipová alej 6 proti výroku I. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2008 sp. zn. 14 Co 436/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení výroku I. v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo jako opožděné odmítnuto odvolání stěžovatele ze dne 17. 8. 2007 proti opravnému usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 7. 2007, čj. 9 C 198/2005-76. Krajskému soudu stěžovatel vytýká nesprávné posouzení lhůty pro podání odvolání.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Z obsahu napadeného usnesení i tvrzení uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že Okresní soud v Břeclavi dne 10. 4. 2007 vydal usnesení čj. 9 C 198/2005-76, které bylo opraveno opravným usnesením ze dne 11. 7. 2007. Stěžovatel dne 26. 4. 2007 podal odvolání proti původnímu (neopravenému) rozhodnutí, o němž bylo rozhodnuto výrokem II. usnesení krajského soudu dne 3. 7. 2008, který není napaden ústavní stížností. Dne 17. 8. 2007 podal stěžovatel odvolání i proti opravnému usnesení okresního soudu, které bylo výrokem I. usnesení krajského soudu, napadeným ústavní stížností, odmítnuto jako opožděné dle §218a o.s.ř. (Krajský soud provedl v odůvodnění rozhodnutí právní rozbor věci a dospěl k závěru, že se nejednalo o opravné usnesení a neběží proto nová lhůta pro podání odvolání ve smyslu §204 odst. 1 o.s.ř. Odvolání stěžovatele byl proto nucen odmítnout, když tak neučinil již soud prvního stupně.)
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o.s.ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že odvolací soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
Tvrdí-li stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany jeho práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou a návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj