ECLI:CZ:US:2008:2.US.2571.08.1
sp. zn. II. ÚS 2571/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti MVE Hradec Králové, s. r. o., se sídlem K Hvězdárně 1505, 500 08 Hradec Králové, zastoupené Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 4 Ans 4/2007, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 30 Ca 13/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve správním soudnictví.
Jak v ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, podala dne 13. 4. 2004 podnět označený jako návrh na zahájení řízení o odstranění stavby, v němž místně příslušný vodoprávní úřad informovala o tom, že stavba Malé vodní elektrárny (MVE) Stanovice je provozována bez řádného stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Vodoprávní úřad po několika urgencích sdělil stěžovatelce dopisem ze dne 4. 3. 2005, že řízení o odstranění stavby zahajovat nebude, neboť dospěl k závěru, že MVE Stanovice je provozována na základě platných stavebních rozhodnutí.
Stěžovatelka proto podala žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, v níž se domáhala uložení povinnosti správnímu úřadu zahájit řízení o odstranění stavby a uložení povinnosti zahájit řízení o udělení pokuty podle §106 odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb.
Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu zamítl, podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla rovněž zamítnuta.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení tohoto práva se měly soudy dopustit tak, že stěžovatelce údajně nezajistily nestranný a spravedlivý proces, konkrétně se v odůvodnění nevypořádaly s tvrzením stěžovatelky, že příslušné stavební povolení na stavbu MVE Stanovice ze dne 13. 8. 1990 je nicotné, neboť bylo vydáno orgánem (Okresním úřadem v Trutnově), který v době jeho vydání neexistoval (okresní úřady byly zřízeny zákonem č. 425/1990 Sb., který nabyl účinnosti dne 24. 11. 1990).
S ohledem na to stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co Ústavní soud konfrontoval námitku stěžovatelky s obsahem odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by se tento soud s tvrzením stěžovatelky stran nicotnosti příslušného stavebního povolení vůbec nevypořádal, nýbrž v napadeném rozsudku dospěl soud k závěru, že posouzení vznesené otázky je v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu irelevantní, resp. nadbytečné. To z důvodu, že touto žalobou se lze domáhat toliko vydání meritorního rozhodnutí, nikoliv zahájení řízení, které může být zahájeno výlučně z úřední povinnosti. V případě řízení o odstranění stavby jde podle Nejvyššího správního soudu právě o řízení zahajované výlučně z úřední povinnosti správního orgánu a podání stěžovatelky proto nepředstavovalo návrh na zahájení řízení, nýbrž pouhý vnější podnět k jeho zahájení.
Ústavní soud proto neakceptoval námitku stěžovatelky, že její tvrzení zůstalo oslyšeno, neboť je evidentní, že Nejvyšší správní soud se s tímto tvrzením vypořádal, a to navíc způsobem, který Ústavní soud považuje za ústavně konformní. Závěr Nejvyššího správního soudu je zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle které se nelze dovolávat ochrany práva na fair proces tam, kde v řízení absentuje hmotné subjektivní právo (viz například usnesení I. ÚS 290/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, str. 539). Jinak řečeno, v řízení o odstranění stavby není rozhodováno o hmotném subjektivním právu stěžovatelky, a tudíž se nemůže úspěšně domáhat zahájení takového řízení či vydání meritorního rozhodnutí v takovém řízení, resp. práva na rozhodování věci bez zbytečných průtahů (jehož ochrana je zajištěna žalobou na ochranu proti nečinnosti), které je součástí komplexu práva na spravedlivý proces.
S ohledem na to Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, jak v ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, a proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Za této situace Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady ústavní stížnosti, spočívající v její zmatečnosti. Jak Ústavní soud z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu totiž zjistil, byla tímto rozsudkem posuzována kasační stížnost podaná proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Ca 51/2006, zatímco stěžovatelka zaměřila ústavní stížnost proti předchozímu rozsudku krajského soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 30 Ca 13/2005. Tento rozsudek krajského soudu byl ovšem již zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 4 Ans 7/2005. Případné odstranění této vady ústavní stížnosti by přirozeně nemohlo přinést stěžovatelce příznivější rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu