ECLI:CZ:US:2008:2.US.265.08.1
sp. zn. II. ÚS 265/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti 1) O. V., a 2) H. V., obou zastoupených JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 666/2007 ze dne 7. ledna 2008, a usneseni Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 9 Nc 151/2007 ze dne 22. listopadu 2007, spojené s návrhem na projednání věci mimo pořadí, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové a 2) Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a R. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. ledna 2008 se stěžovatelé domáhají zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví, z nichž usnesením soudu prvého stupně bylo vydáno předběžné opatření, jímž jim byla uložena povinnost zdržet se jednání, která by omezovala vedlejšího účastníka řízení v užívání části pozemkové parcely pro lyžování, zejména pak úprav sněhového povrchu sjezdovky a umisťování movitých věcí, a současně zavázal vedlejšího účastníka řízení k podání žaloby, a usnesením odvolacího soudu bylo k jejich odvolání toto usnesení potvrzeno. Spatřují v tom porušení svých základních práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V ústavní stížnosti je podrobně rozebrána geneze případu od stavby cesty k budově ve vlastnictví stěžovatelů a jejího dodatečného povolování, v jehož průběhu došlo k uzavření podnájemní smlouvy mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem řízení pro potřeby jím tehdy provozovaného lyžařského vleku, přes stavbu nového lyžařského vleku vedlejším účastníkem řízení bez stavebního povolení, až ke konkrétním úkonů vedlejšího účastníka řízení, stěžovatelů a stavebního úřadu ohledně posledně uvedeného lyžařského a ukončení smlouvy o podnájmu. Tuto genezi dokládají kopiemi příslušných listin. Napadená rozhodnutí obecných soudů označují za nezákonná, neboť je nutí, aby vedlejšímu účastníkovi řízení fakticky umožnili provozovat činnost, jež má znaky správního deliktu podle stavebního zákona. S ohledem na to, že jsou na rozdíl od vedlejšího účastníka řízení vlastníky zákonem povolených staveb - penzionu a přístupové komunikace k němu - tak je napadená rozhodnutí omezují ve výkonu jejich vlastnického práva, konkrétně práva užívacího. Ukládá jim tedy i povinnost zdržet se zákonem uložených udržovacích prací na předmětné přístupové komunikaci.
3. K ústavní stížnosti byl připojen nijak nezdůvodněný návrh na projednání věci mimo pořadí jako věci naléhavé. S ohledem na to, že tento návrh nebyl nijak konkrétně odůvodněn a Ústavní soud neshledal, že by měl výkon napadených rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti, nebylo mu vyhověno.
4. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti vyložil, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření vydávaných obecnými soudy zasáhnout ústavně zaručená základních práva nebo svobody, lze některá tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto. Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. sp. zn. II. ÚS 221/98, N 158/16 SbNU 171).
5. V případě stěžovatelů bylo vyhověno návrhu vedlejšího účastníka na vydání předběžného opatření. Aplikací uvedeného testu na daný případ Ústavní soud dospěl k závěru, že obě napadená usnesení byla vydána příslušnými soudy na základě zákona; usnesení odvolacího soudu pak dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno, a nelze je tudíž označit za rozhodnutí svévolná. Odvolací soud konkrétně uvedl, že vycházel jednak z dohody o užívání pozemku ze dne 11. listopadu 1997, kterou vedlejší účastník řízení připojil ke svému návrhu, a s níž vyjádřil vlastník pozemku souhlas. Podle ní se stěžovatelé zavázali umožnit vedlejšímu účastníkovi řízení užívání konkrétně vymezené části pozemku v konkrétně uvedeném zimním období a vedlejší účastník řízení se zavázal jednak za to platit a jednak umožnit jim průjezd po cestě protínající lyžařskou trať sněhovým skútrem za účelem zásobování penzionu. Dále odvolací soud vycházel z fotodokumentace předložené stěžovatelem z níž vyplynulo, že na počátku vymezeného období stěžovatelé upravili komunikaci vedoucí k jejich penzionu prohrnutím. Odvolací soud tedy shodně jako soud prvého stupně vycházel z toho, že vedlejší účastník řízení osvědčil právní důvod užívání předmětného pozemku za účelem provozu vleku a lyžování i to, že mu stěžovatelé vytvořili překážku ve výkonu tohoto jeho oprávnění, a proto byly zatímně upraveny poměry účastníků tak, aby byl zachován stav předpokládaný dohodou. Odvolací soud přitom zdůraznil, že byl rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu prvého stupně a nemohlo být tedy přihlédnuto k tvrzením a důkazům, které tento soud neměl k dispozici s tím, že opodstatněností obrany stěžovatelů se bude soud zabývat až v řízení o věci samé. Posledně uvedený závěr byl přitom pro stěžovatele předvídatelný, protože se jedná i o názor jurisprudence a nauky (Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. str. 300). Důvody rozhodnutí obecných soudů jsou tedy přehledně a zcela srozumitelně vyloženy a nebyla narušena spravedlivá rovnováha mezi zájmy stěžovatelů a zájmy vedlejšího účastníka řízení.
6. Stěžovatelé tedy mohli tvrdit porušení práva na pokojné užívání majetku dle čl. 11 Listiny neboť napadená rozhodnutí o předběžném opatření vztahovala k jejich "majetku" (srov. např. rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 10. 2005 ve věci Dragon proti Francii, in Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva 2006, 1: 39 a násl.), neboť k takovému zásahu skutečně došlo. Jak bylo však výše vyloženo, jednalo se o zásah provedený ve veřejném zájmu a za podmínek, které stanoví zákon, a byla zajištěna spravedlivá rovnováha mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce. Jednalo se tedy o zásah ospravedlnitelný z hlediska třetí věty čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
7. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu