ECLI:CZ:US:2008:2.US.2935.08.1
sp. zn. II. ÚS 2935/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., právně zastoupeného JUDr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem 763 26 Luhačovice, Masarykova 175, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. 5 To 50/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá a ze shora uvedeného rozhodnutí vyplývá, že stížnostní soud zrušil podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. 61 T 16/2007 a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. To vše za situace, kdy Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, zastavil trestní stíhání stěžovatele.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že ve věci budou rozhodovat znovu obecné soudy, a to jak soud nalézací tak soud odvolací, avšak především může rozhodovat i soud dovolací, tedy Nejvyšší soud, jehož funkcí je podávat v konečné instanci výklad podústavního práva a tak sjednocovat judikaturu nižších soudů. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodnou shora uvedené soudy, mohl by tak zasáhnout do jejich rozhodování a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být ovšem stěžovatel poškozen, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co v jeho věci rozhodne soud, který bude rozhodovat o posledním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj