ECLI:CZ:US:2008:2.US.312.06.1
sp. zn. II. ÚS 312/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele úpadce Druhé slévárny Blansko, a. s., se sídlem T. G. Masaryka 286, 507 81 Lázně Bělohrad, za niž jednají Ing. J. D., CSc., a V. P. (osoby označené jako členové představenstva), právně zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 14, 170 00 Praha 7, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2006, č. j. 2 Ko 8/2006-2762, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podaným návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 19. května 2006, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Citovaným usnesením bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. července 2005, č. j. 40 K 11/2002-2649, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na nucené vyrovnání úpadce Druhé slévárny Blansko, a. s., (stěžovatele) podaném prostřednictvím Ing. J. D., CSc., a V. P., kteří se označili za členy představenstva. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že návrh na nucené vyrovnání byl podán neoprávněnou osobou, neboť v situaci, kdy byl úpadci ustanoven opatrovník z důvodu, že je sporné, kdo je oprávněn za něj jednat, může v řízení vystupovat pouze takto ustanovený opatrovník. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování o odvolání nebyl spor o tom, kdo je jediným akcionářem dlužníka, pravomocně rozhodnut (řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 194/2001) a nebyl tak odstraněn důvod, pro který byl úpadci ustanoven opatrovník, nejsou Ing. J. D. CSc., a V. P., kteří se označili jako členové představenstva úpadce, oprávněni před soudem za úpadce jednat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť není schopen vykonávat vlastnická práva, protože soud nenechal návrh na ukončení konkursu nuceným vyrovnáním projednat zákonem předvídaným způsobem. K tomu uvedl, že i když je návrh na ukončení konkursu návrhem projednávaným v konkursním řízení, je nad rámec kompetence a zejména odpovědnosti opatrovníka v tomto řízení, aby takový návrh učinil sám, neboť tento návrh má nejen právní, ale zejména ekonomické důsledky. Dále má stěžovatel zato, že v době rozhodování o návrhu na nucené vyrovnání neexistovaly zákonné důvody pro zastupování společnosti v konkursním řízení ustanoveným opatrovníkem. V této souvislosti poukázal na ústavní stížnost, která je projednávána Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 323/05 a která se týká návrhu stěžovatele na zproštění funkce opatrovníka. Pokud soudy poukazovaly na skutečnost, že ve věci je veden spor o vlastnictví akcií, od kterého se odvíjí i oprávnění osob jednat za společnost, stěžovatel uvedl, že i když tento spor dosud pravomocně neskončil, byla žaloba společnosti BENET GROUP, a. s., soudem prvního stupně zamítnuta s ohledem na to, že žalobce nemá na určovacím výroku naléhavý právní zájem s tím, že určení vlastnictví akcií si musí každý soud, který rozhoduje o těchto nárocích, rozhodnout sám jako otázku předběžnou.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stanovuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení. V dané věci podaly ústavní stížnost osoby, které se označily jako členové představenstva úpadce, mající oprávnění před soudem za úpadce jednat. Podání učinily za situace, kdy byl úpadci ustanoven opatrovník z důvodu, že bylo sporné, kdo je oprávněn za něj jednat. Ostatně i samotné řízení o návrhu na nucené vyrovnání podaném těmito osobami bylo zastaveno z výše uvedeného důvodu. Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Hradci Králové ověřil, že tato situace (zastoupení úpadce opatrovníkem) trvá i nadále. Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu v související věci (usnesení ze dne 22. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 323/05), v němž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. 1 Ko 95/2002-2547, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2004, č. j. 40 K 11/2002-2401, jimiž byl zamítnut návrh společnosti BENET Group, a. s., na zproštění opatrovníka úpadce Druhé slévárny Blansko, a. s., nezbylo Ústavnímu soudu v této věci než postupovat v intencích citovaného usnesení a posoudit ústavní stížnost podanou osobami, které se označily jako členové představenstva, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. února 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj