ECLI:CZ:US:2008:2.US.3249.07.1
sp. zn. II. ÚS 3249/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M. S., zastoupené JUDr. Lenkou Pavlovou, PhD., advokátkou se sídlem v Praze, Sokolovská 42, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2007 č. j. 35 Co 421/2007-1891 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2007 č. j. P 163/2005-1660 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2007, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, a to s odkazem na údajné porušení ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 90 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 7, čl. 8, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále čl. 3, čl. 4, čl. 9, čl. 12, čl. 13, čl. 14, čl. 16, čl. 20, čl. 25 a čl. 31 Úmluvy o právech dítěte.
Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 7. 2007 č. j. P 163/2005-1602 soud zrušil předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 18. 6. 2007 č. j. P 163/2005-1530, kterým byla navrhovatelce uložena povinnost předat svoji nezletilou dceru T. S. (dále jen "nezletilá") do péče Fakultní nemocnice v Motole, dětské psychiatrické kliniky, a vydal nové předběžné opatření, kterým mj. Fakultní nemocnici v Motole uložil povinnost předat nezletilou do péče Olivovy dětské léčebny, o. p. s. Dále rozhodl, že oba rodiče a matka otce jsou oprávnění se s nezletilou stýkat za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zařízením. Usnesením téhož soudu ze dne 18. 7. 2007 č. j. P 163/2005-1660 soud zamítl návrh navrhovatelky ze dne 11. 7. 2007 na zrušení předběžného opatření ze dne 3. 7. 2007 (výrok I.) a zamítl návrh matky na nařízení předběžného opatření, kterým by soud rozhodl tak, že Olivova dětská léčebna, o. p. s., je povinna nezletilou následující den po doručení usnesení předat do péče matky a že matce se bezodkladně ukládá předat nezletilou vedoucí tábora paní Čápové na Dětský tábor Čapí letka v Krásné Hoře - Mokřici, který se koná v termínu 14. - 28. 7. 2007 (výrok II.). Dále soud nařídil předběžné opatření, kterým upravil styk rodičů a matky otce s nezletilou po dobu pobytu nezletilé v léčebně (výrok III.), uvedené léčebně uložil odebrat nezletilé mobilní telefon a provést další režimová opatření za účelem zajištění plnění předběžného opatření (výrok IV.) a oběma rodičům uložil spolupracovat s Olivovou dětskou léčebnou, o. p. s., jakož i s pracovníky Domu tří přání a řídit se jejich pokyny (výrok V.).
Proti napadenému usnesení soudu prvého stupně, a to do výroku I., III., IV. a V. podala navrhovatelka odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2007, č. j. 35 Co 421/2007-1891, tak, že odvolání odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že se odvolání navrhovatelky do výroků I. a III. usnesení soudu prvého stupně stalo bezpředmětným, neboť usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 9. 2007 č. j. P 163/2005-1865 byla předběžná opatření ze dne 3. 7. 2007 a 18. 7. 2007 zrušena. Totéž se pak týká odvolání navrhovatelky do výroku IV. a V. předmětného rozhodnutí, když jde o výroky v podstatě závislé na rozhodnutí o nařízeném předběžném opatření, které již bylo zrušeno.
Jak vyplynulo z rozhodnutí odvolacího soudu, byla příslušná předběžná opatření ze dne 3. 7. 2007 a 18. 7. 2007 zrušena. Tuto skutečnost si Ústavní soud následně přímo ověřil z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 9. 2007 č. j. P 163/2005-1865, které si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy je tedy jen konkrétní pravomocné rozhodnutí.
Navrhovatelka ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2007 č. j. P 163/2005-1660 a navrhuje jeho zrušení. Předběžná opatření ze dne 3. 7. 2007 a 18. 7. 2007, která byla předmětem tohoto usnesení, jsou však zrušena, a zbylé bezprostředně související výroky uvedeného usnesení v tomto směru pozbývají své opodstatněnosti, neboť nejsou nadále způsobilé zasáhnout do právní sféry navrhovatelky. Ostatně ke stejnému závěru dospěl ve svém usnesení již odvolací soud. I kdyby Ústavní soud vyhověl petitu ústavní stížnosti, na situaci navrhovatelky by to nemělo žádný vliv. Za tohoto stavu věci Ústavní soud nemá prostor pro realizaci svých kasačních pravomocí, a není tak ani příslušný k projednání předmětného návrhu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 29. února 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj