ECLI:CZ:US:2008:2.US.41.08.1
sp. zn. II. ÚS 41/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem se sídlem Na Lávkách 778, 517 41 Kostelec nad Orlicí, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2007 č. j. 24 Co 300/2007-167, a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. června 2006 č. j. 3 C 242/2006-143, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. června 2006 (správně zřejmě 1. června 2007), č. j. 3 C 242/2006-143, bylo odmítnuto odvolání žalovaného (stěžovatele) proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. února 2007, č. j. 3 C 242/2006-131, jako opožděně podané. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že poštovní zásilka obsahující rozsudek odeslaný žalovanému do vlastních rukou na adresu bydliště byla uložena na poště dne 20. března 2007 a žalovaný byl o jejím uložení vyrozuměn. Jelikož si poštovní zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů od uložení, považoval soud poslední den této lhůty (30. března 2007) za den jejího doručení. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání skončila dne 16. dubna 2007 [§204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.)]. Vzhledem k tomu, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku na podatelnu soudu až dne 17. dubna 2007, soud prvního stupně je odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. Zároveň konstatoval, že tvrzení žalovaného, že si zásilku nevyzvedl neprodleně po úložní době pro pracovní zaneprázdněnost nemá právní význam pro posouzení řádnosti doručení. Je právem účastníka, aby si poštovní zásilku vyzvedl kdykoliv chce, musí však počítat s tím, že v případě vyzvednutí zásilky až po desátém dnu od jejího uložení se za den doručení považuje právě desátý den od uložení, nikoliv den faktického převzetí zásilky.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. října 2007, č. j. 24 Co 300/2007-167, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud doplnil závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že za situace, kdy se žalovaný v místě doručování v den uložení zásilky i v době následujících deseti dnů zdržoval a byl pouze pracovně zaneprázdněn, je uložení písemnosti na poště nutno považovat za účinné. Zvolený typ doručenky přitom nasvědčuje tomu, že výzva k vyzvednutí zásilky obsahovala náležitosti vyžadované §50c odst. 2 o. s. ř., včetně poučení o následcích nevyzvednutí zásilky ve stanovené desetidenní lhůtě.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zásah do práva na soudní ochranu (čl. 90 Ústavy). Stěžovatel tvrdí, že závěry odvolacího soudu o tom, že se v den uložení zásilky i v době následujících deseti dnů zdržoval v místě doručování, jakož i tvrzení o tom, že doručenka obsahovala náležitosti vyžadované §50c odst. 2 o. s. ř. včetně poučení, nemají oporu v žádném důkazu. Závěry o tom, že se v místě bydliště stěžovatel zdržoval v době doručování ze žádného podání nevyplývají a stěžovatel je sám vyvracel. Dále zdůrazňuje, že úložní doba byla na zásilce uvedena od 20. března 2007 do 4. dubna 2007. Žádná jiná desetidenní úložní doba nebyla nikde zapsána, ani uvedena. Stěžovatel konstatoval, že se mimo bydliště z důvodu pracovní zaneprázdněnosti zdržoval od 18. března 2007 do 2. dubna 2007. Závěrem uvedl, že obecné soudy tím, že odmítly projednání odvolání podaného v řádné odvolací lhůtě, nezajistily stěžovateli spravedlivou ochranu jeho práv a oprávněných zájmů.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Hlavní námitkou stěžovatele je, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že odmítly projednat podle jeho názoru včas podané odvolání. Zásadní pro posouzení dané věci je, zda byl postup obecných soudů, které odmítly odvolání stěžovatele pro opožděnost, v souladu s procesními předpisy.
Ústavní soud si pro náležité posouzení věci vyžádal od Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou příslušný spis (sp. zn. 3 C 242/2006). Z vyžádaného spisu ověřil, že zjištění obecných soudů o průběhu doručování rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou mají oporu v listinných dokumentech a jsou tedy správná. Proto je nyní pouze stručně zopakuje. Zásilka obsahující rozsudek odeslaný stěžovateli do vlastních rukou na adresu bydliště byla uložena na poště dne 20. března 2007 a stěžovatel byl o jejím uložení vyrozuměn. Zásilku si vyzvedl dne 3. dubna 2007 (č. l. 131). Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal osobně na podatelně Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 17. dubna 2007 (č. l. 137).
Z výše uvedených zjištění vycházel i Ústavní soud a dospěl k závěru že ústavní stížnost je neopodstatněná. Námitku stěžovatele, že závěry soudů o tom, že se v době doručování v místě bydliště nezdržoval, nemají oporu v dokazování, nepovažuje Ústavní soud za důvodnou. Dle §50c odst. 1 o. s. ř. platí, že byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl; to neplatí, jestliže v místě doručování nebylo možné zanechat výzvu v adresátově domovní nebo jiné jím užívané schránce a ani na jiném vhodném místě. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1), nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné. Dle §46 odst. 6 o. s. ř. je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení. Stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, v přípisu k výzvě soudu prvního stupně, aby označil důkazy k "údajnému tvrzení", že se stěžovatel v době doručování od 20. března do 30. března 2007 nezdržoval v místě trvalého bydliště, odpověděl, že tato tvrzení stěžovatel nikdy neuváděl. Zároveň vyslovil přesvědčení, že rozsudek byl vyzvednut v řádné úložní době a pokud si stěžovatel zásilku nevyzvedl neprodleně po doručení, byla důvodem jeho pracovní zaneprázdněnost. Je sice pravdou, že soud prvního stupně vyzval (č. l. 138) stěžovatele k označení důkazů k jeho tvrzení, že se v době v místě bydliště nezdržoval, aniž by stěžovatel v tomto směru předtím cokoliv tvrdil, čímž ho zřejmě poněkud zmátl, avšak to nemění nic na tom, že stěžovatel sám nikterak neprokazoval, že se v místě bydliště nezdržoval, ale naopak z jeho vyjádření vyplývá, že se v místě bydliště zdržoval. Soud prvního stupně mu tak uvedenou výzvou spíše poskytl návod, co by bylo důvodem, aby nenastaly účinky doručení. Pokud stěžovatel této příležitosti nevyužil, ale naopak zdůraznil, že nikdy netvrdil, že se v místě bydliště nezdržoval a zásilku si nevyzvedl pro pracovní zaneprázdnění (viz přípis na č. l. 139), nelze obecným soudům vytýkat, že dospěly k závěru, že se stěžovatel v místě bydliště zdržoval. Tyto závěry jsou podloženy i listinnými dokumenty, takže nelze tvrdit, že by soud pro své rozhodnutí neměl oporu v důkazech.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítá, že výzva k vyzvednutí zásilky neodpovídala požadavkům §50c odst. 2 o. s. ř., neboť poučení o tom, že desátý den po uložení zásilky je pokládán za den doručení, neobsahovala, těmito námitkami se Ústavní soud nemohl zabývat. Ústavnímu soudu nepřísluší provádět dokazování v tom smyslu, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro doručení rozsudku dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, takové posouzení náleží soudům obecným. K tomu Ústavní soud pouze na okraj podotýká, že z kopie zadní strany obálky (č. l. 148), kterou stěžovatel předložil, nelze učinit závěr, zda byl náležitě poučen, či nikoliv. Výzva s poučením totiž standardně tvoří přední část obálky a není-li adresát zastižen, je mu ponechána ve schránce. Bude-li se vycházet ze standardního typu obálky (obálka s červeným pruhem, typ I), kterým byl doručován i předmětný rozsudek (viz č. l. 135), pak výzva kromě informace o době uložení na poště (15 dnů) obsahuje i poučení, že v případě, že si adresát uloženou zásilku nevyzvedne nebo ji vyzvedne po uplynutí 10 dnů ode dne uložení, považuje se ze zákona desátý den po uložení zásilky za den doručení písemnosti soudu v ní obsažené. Toto je naprosto srozumitelné a jasné poučení o následcích nevyzvednutí si zásilky, resp. o následcích vyzvednutí si zásilky sice v úložní době stanovené např. poštovním řádem, ale až po uplynutí procesními předpisy (občanským soudním řádem) stanovené lhůty pro uložení.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu