ECLI:CZ:US:2008:2.US.542.08.1
sp. zn. II. ÚS 542/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Mgr. Věroslavem Alanem, advokátem Advokátní kanceláře ve Vsetíně, Nad Zámkem 24, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2007 čj. 57 Co 60/2007-200, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení 9 380 Kč s příslušenstvím a bylo mu uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení. Žalobou se stěžovatel domáhal po prodejci zaplacení uvedené částky (resp. vrácení kupní ceny) oproti vydání fotoaparátu značky Voig VITO 28-90 z důvodů odstoupení od smlouvy pro vady fotoaparátu.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry soudů, dle nichž v případě jím uplatněné vady fotografií zhotovených reklamovaným fotoaparátem, tzv. "vignetace", se nejedná o vadu, jejíž existence je způsobilá vyvolat důsledky stanovené v §623 obč. zák. a které z uvedeného důvodu neshledaly odstoupení od smlouvy ze strany stěžovatele jako účinné.
Stěžovatel uvádí, že ačkoliv první reklamaci uplatnil dne 19. 3. 2002, k jejímu písemnému vyřízení došlo až dne 11. 7. 2002. V této souvislosti poukazuje na ustanovení §19 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, dle nějž musí být reklamace vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30ti dnů, přičemž poté má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. Zmíněnou námitkou stěžovatele se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že v takovém případě by především muselo být prokázáno, že věc trpěla vadou. Dle stěžovatele má ustanovení §19 zákona o ochraně spotřebitele jako speciální předpis přednost před úpravou obecnou, obsaženou v §623 obč. zák. Vzhledem k tomu, že věc nebyla ve stanovené době opravena, nastala po uplynutí lhůty fikce, že vadu nelze odstranit. Nejedná se tedy o vadu faktickou a není možné prokazovat, zda fiktivní vada brání tomu, aby věc mohla být užívána řádně jako věc bez vady.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Vsetíně z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se (pouze s obecným poukazem na porušení práva na spravedlivý proces) ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, čímž právě staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Z materiálů obsažených ve spise vyplývá, že stěžovatel dne 19. 3. 2002 reklamoval u prodejce fotoaparát zakoupený dne 16. 8. 1999 z důvodu nekvalitních fotografií. Stěžovatel v řízení u nalézacího soudu uplatňoval námitky, jimiž vyvracel závěry dodavatele, prodejce a znalce, kteří na základě odborného posouzení dospěli k závěru, že fotoaparát nemá vytýkané vady. V odvolání stěžovatel rovněž oponoval závěrům znaleckého posudku a tvrdil, že reklamace ze dne 19. 3. 2002 byla vyřízena až dopisem ze dne 11. 7. 2002, byla tak překročena třicetidenní lhůta dle §19 zákona o ochraně spotřebitele, přičemž po uplynutí uvedené lhůty má spotřebitel stejná práva jako u vady neodstranitelné. Nalézací soud s ohledem na závěry znaleckého posudku shledal právní úkon odstoupení od smlouvy jako neúčinný a žalobu zamítl, neboť stěžovatel neprokázal, že věc má vytýkané vady. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil a dodal, že s ohledem na neexistenci jakékoliv vady fotoaparátu nemá otázka délky vyřizování reklamace vliv na posouzení případné vady jako vady neodstranitelné.
Z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek je podstatné, že jak vyplývá z obsahu spisu, stěžovatel reklamoval fotoaparát opakovaně, přičemž se nepodařilo zjistit jaká byla délka reklamací a kdo napsal na druhou stranu záručního listu data 19. 3. - 19. 7. 2007- -fotoaparát v opravě. Bylo však prokázáno, že stěžovatel si po neúspěšných reklamacích po delší dobu odmítal fotoaparát převzít (stěžovatel byl proto opakovaně vyzýván k převzetí fotoaparátu dopisem ze dne 9. 7. 2002). Stěžovatel potvrdil převzetí fotoaparátu od prodejce dne 19. 7. 2002 (č.l. 76). Dne 26. 8. 2002 stěžovatel odstoupil od kupní smlouvy z důvodu, že věc má vadu, kterou nelze odstranit, a která brání řádnému užívání jako věci bez vady.
Je tedy zřejmé, že stěžovatel neodstoupil od kupní smlouvy z důvodů uvedených v §19 zák. č. 634/1992 Sb., tzn. že v třicetidenní lhůtě nebyla vyřízena reklamace, ale až poté, co fotoaparát převzal, výslovně sdělil, že dle §623 odst. 1 obč. zák. odstupuje od kupní smlouvy pro neopravitelnou vadu a vadný fotoaparát vrací.
Ustanovení §19 zák. č. 634/1992 Sb., které konstruuje fikci neodstranitelné vady pro případ jejího neodstranění ve stanovené lhůtě, je nutné chápat jako ustanovení, které má chránit spotřebitele před zdlouhavým vyřizováním reklamací. Uvedené ustanovení však nelze vykládat jako další možnost poskytnutou spotřebiteli v případě neúspěchu s předchozími reklamacemi, kterou by bylo navíc automaticky možno dodatečně využít i několik týdnů po tom, co věc byla po vyřízení reklamace, byť negativním, spotřebitelem převzata, aniž se spotřebitel postupu dle uvedeného ustanovení domáhal v době prodlevy s vyřizováním reklamace. Ostatně námitku ohledně možnosti odstoupení od smlouvy z důvodů uvedených v ustanovení §19 zák. č. 634/1992 Sb. stěžovatel vůči prodejci neuplatnil vůbec, ale poprvé se o ní zmínil, jako o možnosti dané zákonem, až v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy provedly ve věci důkladné hodnocení důkazů za účelem zjištění vytýkané vady fotoaparátu, včetně znaleckého posudku. Námitkami stěžovatele se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. Jejich právním závěrům, majícím oporu ve skutkovém stavu, dle nichž odstoupení od kupní smlouvy je neúčinné, neboť nebylo prokázáno, že by fotoaparát trpěl neodstranitelnou vadou, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Okolnost, že odvolací soud v odůvodnění podrobně nerozvedl úvahy ohledně aplikovatelnosti ustanovení §19 zák. č. 634/1992 Sb., nemůže s ohledem na to, že stěžovatel neodstoupil od smlouvy z důvodů uvedených v citovaném ustanovení, způsobit neústavnost napadeného rozhodnutí.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu