ECLI:CZ:US:2008:2.US.558.08.1
sp. zn. II. ÚS 558/08
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o návrhu stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Martinem Mojžíškem, advokátem, se sídlem Farní 15, 738 01 Frýdek Místek, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 8 As 54/2007, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že se jím cítí dotčen na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítá porušení základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. a čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen " Listina").
Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele, kterou podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení. Nejvyšší správní soud tak rozhodl z toho důvodu, že podle jeho závěru byla kasační stížnost podána opožděně. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ze soudního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 256/2007, vyplynulo, že žalobou napadané rozhodnutí bylo doručeno zástupci stěžovatele v pátek dne 24. 8. 2007. Tento den určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Tato lhůta stěžovateli uplynula dnem 7. 9. 2007, přičemž kasační stížnost byla zaslána faxem až dne 10. 9. 2007.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje závěr Nejvyššího správního soudu o opožděnosti kasační stížnosti. Uvedl, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě mu nemohlo být doručeno dne 24. 8. 2007 uložením, protože nebyly splněny podmínky stanovené v ustanovení §46 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Uvedl, že se jeho zástupce ve dnech doručování nezdržoval na adrese své kanceláře a do 26. 8. 2007 pobýval na dovolené v Itálii. Z toho dovozuje, že mu nemohlo být doručeno uložením zásilky na poště, protože nebyly splněny zákonné podmínky výše uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, které v podání doslovně cituje. V postupu Nejvyššího správního soudu spatřuje porušení čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a odst. 4 Listiny, a to s argumentací, že jím podaná kasační stížnost byla podána včas.
Ústavní soud si opatřil spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 256/2007. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že stěžovatel zastoupený advokátem Mgr. Martinem Mojžíškem podal správní žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu v Ostravě. Krajský soud tuto žalobu odmítl usnesením ze dne 16. 8. 2007 a toto usnesení bylo doručeno na adresu sídla advokátní kanceláře zástupce stěžovatele dne 21. 8. 2007. Podle sdělení pošty nebyl adresát zastižen, a proto byla zásilka téhož dne uložena. Stěžovatel si zásilku osobně převzal dne 27. 8. 2007 a proti uvedenému usnesení podal kasační stížnost, kterou dne 10. 9. 2007 jednak zaslal faxem, a jednak téhož dne též doporučeně Krajskému soudu v Ostravě.
Ústavní soud dále vyzval účastníka řízení a vedlejšího účastníka k vyjádření. Této možnosti využil Nejvyšší správní soud. Ve svém podání zrekapituloval obsah odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí a žádné nové skutečnosti neuvedl. Proto toto vyjádření nebylo zasíláno stěžovateli k replice. Vedlejší účastník možnosti se vyjádřit ve stanovené lhůtě nevyužil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy České republiky tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 Ústavy.
Nic takového v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Stěžovatel především namítá, že postup Nejvyššího správního soudu byl v rozporu s ustanovením §46 o. s. ř. Toto ustanovení se týká doručování fyzickým osobám. V souzené věci však šlo o doručování advokátovi, které je upraveno v ustanovení §48 o. s. ř. Podle odst. 3 tohoto ustanovení platí, že nebyl-li advokát zastižen na adrese sídla své kanceláře a nebyla-li tam zastižena ani osoba, která je oprávněna písemnost za něj převzít, doručující orgán písemnost uloží. Podle ustanovení §50c odst.4 o. s. ř. není-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Protože písemnosti advokátovi se nedoručují do vlastních rukou, ale lze je doručit i osobám uvedeným v §48 odst. 2 o. s. ř., nastává fikce doručení uplynutím třetího dne od uložení. Na tom, že nastala fikce doručení, nemůže nic změnit fakt, že písemnost byla poté, co fikce doručení nastala, advokátem osobně převzata.
Krajský soud správně doručoval zásilku na adresu sídla právního zástupce, jak mu to ukládá ustanovení §42 odst. 2 soudního řádu správního. Ohledně způsobu doručování se na daný případ v souladu s ustanovením §42 odst. 5 soudního řádu správního použijí ustanovení občanského soudního řádu. Jestliže tedy v souzeném případě byla zásilka, jejímž obsahem bylo kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, doručována dne 21. 8. 2007 na adresu sídla zástupce stěžovatele, který byl advokátem, a na této adrese nebyl nikdo, kdo by zásilku převzal, byla správně v souladu s výše uvedeným ustanovením občanského soudního řádu téhož dne uložena. Fikce doručení proto nastala dne 24. 8. 2007 a od tohoto data běžela 14 denní lhůta k podání kasační stížnosti, která uplynula dne 7. 9. 2007. Pokud byla kasační stížnost zaslána soudu až dne 10. 9. 2007, byla zaslána opožděně, a Nejvyšší správní soud proto nemohl postupovat jinak, než ji jako opožděnou odmítnout.
S ohledem na popsané okolnosti souzeného případu Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu