ECLI:CZ:US:2008:2.US.598.08.2
sp. zn. II. ÚS 598/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. J., právně zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 1 Co 348/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2007 sp. zn. 19 C 79/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který odmítl její odvolání proti výroku IV. usnesení krajského soudu (náklady řízení) jako opožděné. V odůvodnění napadeného usnesení soud konstatoval, že stěžovatelce bylo doručováno na adresu bydliště uvedeného v žalobě, přičemž v důsledku jejího nezastižení byla zásilka s usnesením uložena dne 22. 6. 2007 na poště a stěžovatelka byla vyzvána s náležitým poučením k jejímu vyzvednutí. Uložená zásilka byla skutečně vyzvednuta dne 9. 7. 2007 a dne 11. 7. 2007 bylo osobně podáno u krajského soudu odvolání. Krajský soud dospěl k závěru, že zásilka nebyla vyzvednuta do 3 dnů od uložení (§50c odst. 1, 2 a 4 o. s. ř), a proto nastala fikce doručení dnem 25. 6. 2007. Poslední den k podání odvolání tak připadl již na 10. 7. 2007. Vrchní soud v Praze zamítl odvolání stěžovatelky jako nedůvodné a poukázal na skutečnost, že v případě doručovaného usnesení se nejednalo o zásilku, kterou by bylo nutné doručovat do vlastních rukou a ani tak nenařídil předseda senátu (§50d odst. 1 o. s. ř.). Na doručování se tak vztahovalo ustanovení §50c o. s.ř. a zásilku je třeba považovat za doručenou dnem 25. 6. 2007.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že oba soudy přijaly nesprávný závěr o opožděnosti odvolání. Konstrukce náhradního doručení může být použita pouze za předpokladu, pokud si adresát zásilku nevyzvedne. Pokud si však zásilku adresát po dobu úložní lhůty vyzvedne, pak k doručení došlo v den jejího faktického vyzvednutí a od toho dne též běží zákonem stanovená lhůta pro podání odvolání.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
V případě stěžovatelky obecné soudy dospěly k závěru, že odvolání podala opožděně. Tento svůj právní závěr opřely o příslušná ustanovení o. s. ř., tato ustanovení interpretovaly ústavně konformním způsobem a v odůvodnění rozhodnutí podrobně vyložily, jaké skutečnosti je k závěru o opožděnosti odvolání vedly. Lze tedy konstatovat, že k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ze strany obecných soudů nedošlo.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu