ECLI:CZ:US:2008:2.US.604.08.1
sp. zn. II. ÚS 604/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele Ing. T. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 3. 1. 2008 sp. zn. 3 ZN 7159/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 3. 2008, se stěžovatel, s odkazem na porušení svého práva garantovaného článkem 10, 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o odložení jeho trestního oznámení. Připomíná, že podstatou jeho oznámení byla činnost tří uvedených společníků společnosti PROTECO SYSTEMES spol. s r. o., kteří s úmyslem zkrátit daň z příjmu právnické osoby a vyvést ze společnosti finanční prostředky vystavovali v uvedeném období faktury třetím osobám na činnosti, které nebyly buď vůbec provedeny nebo již byly provedeny někým jiným, a tyto faktury byly následně zaplaceny, čímž byl stěžovatel jako minoritní společník výše uvedené společnosti poškozen. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly všemi okolnostmi, na které poukazoval, ačkoli jim stěžovatel poskytl dostatek důkazů. Napadenému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 pak především vytýká, že z jeho odůvodnění vůbec nevyplývá, jak byly jednotlivé důkazy hodnoceny a k jakému právnímu závěru státní zastupitelství došlo.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že orgán Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, rozhodl usnesením ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. ČTS: PSP-2955/OHK-5-2007 o odložení trestního oznámení stěžovatele na Ing. M. N., Ing. J. R., Ing. J. Š., H. N., Ing. E. R. a Ing. R. Š., pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, a to z důvodů a postupem podle §159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 1. 2008 sp. zn. 3 ZN 7159/2007 tak, že stížnost jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a věc byla podle §159a odst. 1 trestního řádu odložena.
Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva (srov. Pl. ÚS 19/03, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 11). Rovněž výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" (srov. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291).
Rovněž v projednávané věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje.
Ústavní soud ještě dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatele zabývaly a svůj postup ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, ani s předmětným podnětem nenaložily libovolně. Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Na okraj ústavní soud dodává, že s ohledem na důvod odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele nevyzýval k odstranění vad, které spočívaly v nedostatcích právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu