ECLI:CZ:US:2008:2.US.619.08.2
sp. zn. II. ÚS 619/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. D.P., advokátky, zastoupené Mgr. Janou Suchou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 42, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2007 sp. zn. 50 To 657/2007, takto:
¨
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2008, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení základních práv garantovaných čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení, kterým jí byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v souvislosti s obhajobou obviněného. Má za to, že nebylo správně aplikováno ustanovení §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jí nebyl přiznán režijní paušál za právní úkon ze dne 25. 6. 2007. Nesouhlasí se závěrem soudu druhého stupně, že odměna za účast advokáta u jednání, které se nekonalo, v sobě zahrnuje i náklady, které s tím advokátovi vznikly. Dle ní se tento soud přesvědčivě nevypořádal s jejím tvrzením, že náhradu za místní přepravné je možno přiznat ke každému právnímu úkonu i k náhradě promeškaného času. Odkazuje na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který obhájci přiznává režijní paušál i za úkony, které se bez zavinění obhájce nekonaly.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Karlových Varech návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 7.050,75 Kč za obhajobu obviněného J. M., jemuž byla ustanovena obhájkyní. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 10. 2007 č. j. 6 T 94/2007-63 byla stěžovatelce přiznána podle §151 odst. 2, 3 tr.ř., zákona č.235/2004 Sb., §10 odst. 3 písm. b), c), §11 odst. 1 písm. b), g), §13 odst. 3, §14 odst. 2 a §15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") odměna a náhrada hotových výdajů v částce 6.693,80 Kč (viz výrok pod bodem I. tohoto usnesení). Výrokem pod bodem II. bylo rozhodnuto, že odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 356,95 Kč se nepřiznává. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že obhájkyni nepřiznal náhradu za 1 režijní paušál účtovaný k polovičnímu úkonu, neboť nešlo o úkon právní služby dle §11, ale o náhradu za promeškaný čas dle §14 odst. 2 advokátního tarifu.
O stížnosti stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným usnesením tak, že tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Se závěrem soudu prvního stupně se ztotožnil a znovu zdůraznil, že režijní paušál lze přiznat pouze v souvislosti s poskytnutím právní služby, nikoli ve vztahu k náhradě za ztrátu času. Poznamenal, že v tomto směru zastává odlišné stanovisko než Městský soud v Praze, který v usnesení, na něž stěžovatelka odkázala ve stížnosti, provedl nedůvodně rozšiřující výklad ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu. Naopak poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v němž byla vyřešena obdobná otázka shodně jak k ní přistupuje Krajský soud v Plzni.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto nemůže provádět dohled nad rozhodovací činností soudů podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví. S ohledem na své postavení je oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelčin nesouhlas s výkladem ustanovení §13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu podaným obecnými soudy. Vlastní interpretací dotčeného ustanovení, podpořenou rozhodovací praxí jiného soudu, stěžovatelka vyvozuje svůj nárok na přiznání režijního paušálu účtovaného k náhradě za promeškaný čas. V této souvislosti je třeba připomenout, že skutečnost, že stěžovatelka zastává výklad, lišící se od výkladu přijatého v dotčeném rozhodnutí, sama o sobě není důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet. Sjednocování judikatury obecných soudů je především úkolem soudů vyšších stupňů, nikoli soudu Ústavního. Výjimku představuje situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva např. tím, že se při interpretaci předmětného ustanovení právního předpisu dopustí svévole, své rozhodnutí neodůvodní, odůvodnění nepůsobí přesvědčivě a příčí se pravidlům logiky, je výrazem přepjatého formalismu či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.
V projednávaném případě ovšem Ústavní soud nemá žádné výhrady proti výkladu dotčeného ustanovení advokátního tarifu způsobem, který provedl Krajský soud v Plzni. Považuje jej za spravedlivý a oceňuje, že tento soud v napadeném rozhodnutí upozornil na více názorových proudů při řešení dané problematiky a rozumně a přesvědčivě odůvodnil, proč se přiklonil k právnímu názoru, který zastává Vrchní soud v Praze, a nikoli k názoru vyslovenému v rozhodnutí Městského soudu v Praze. Za daného stavu není Ústavní soud oprávněn jeho závěry přehodnocovat.
Navíc se Ústavnímu soudu vzhledem k výši sporné náhrady nákladů řízení (jde o částku 356,95 Kč) jeví celá věc natolik bagatelní, že již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny, a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 34, str. 421).
Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu