ECLI:CZ:US:2008:2.US.654.08.1
sp. zn. II. ÚS 654/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Š. Ž., zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Havířově, Opletalova 608/2, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2008 č.j. 18 Cad 90/2007-71, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 28 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 1 a čl. 13 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 692 Kč. (Výrokem I. bylo na podkladě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu zrušeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a věc vrácena k dalšímu řízení.)
Stěžovatelka namítá, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých právním zastoupením advokátkou dle §11 vyhl. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. 277/2006 Sb. a náhrada hotových výdajů dle vyhl. 177/1996 Sb. Stěžovatelka soudu předložila vyúčtování nákladů řízení za řízení před Nejvyšším soudem ve výši 6 340 Kč a za řízení před Krajským soudem v Ostravě ve výši 6 813 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a nikoliv podle vyhl. č. 484/2000 Sb., a to pouze v rozsahu 4 úkonů právní pomoci a 4 režijních paušálů. Stěžovatelce tak nebyly přiznány 2 úkony, 2 režijní paušály, náhrada hotových výdajů dle §14 odst. 3 (ztráta času) a cestovní náklady dle §13 odst. 4 podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. Rozhodnutí o nepřiznání nákladů přitom nebylo blíže odůvodněno. Stěžovatelka je přesvědčena, že užití vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v této věci není správné. Krajský soud nesprávnou interpretací jednoduchého práva, resp. aplikací nesprávného předpisu neuznal nárok stěžovatelky majetkové povahy, čímž zasáhl do jejího základního práva na legitimní očekávání nabytí majetku.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že při výpočtu celkových náhrad účtovaných právní zástupkyní došlo k chybě a do těchto nákladů nebyla omylem zahrnuta náhrada za ztrátu času a náhrada cestovného. Náhrada nákladů řízení přiznaná žalobkyni měla tedy být vyšší o 840,- Kč. Toto pochybení bylo napraveno opravným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2008.
Krajský soud nesouhlasí s námitkou stěžovatelky, dle níž jí měla být náhrada nákladů řízení přiznána podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ale že byla nesprávně přiznána podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění., neboť uvedená vyhláška, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, se dle názoru krajského soudu aplikuje výlučně při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení a nikoliv v řízení ve věcech správního soudnictví, při nichž se postupuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Vzhledem k tomu, že vyjádření krajského soudu neobsahovalo nové skutečnosti a opravné usnesení bylo stěžovatelce doručeno 21. 4. 2008, nepovažoval Ústavní soud za nezbytné vyjádření zasílat stěžovatelce k replice.
Ústavní soud předesílá, že jak vyplývá z jeho judikatury, problematika nákladů řízení není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Pokud jde o námitky stěžovatelky týkající se způsobu výpočtu a výše nákladů řízení, Ústavní soud ověřil, že krajský soud při rozhodování o nákladech řízení na daný typ řízení aplikoval správný předpis, tj. vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
V dané věci se nejednalo o řízení o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, na které by se vztahovalo ustanovení §11 vyhl. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhl. 177/1996 Sb., jak se domnívá stěžovatelka.
Z připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že opravným usnesením ze dne 15. 4. 2008 byl napraven nedostatek spočívající v chybě ve výpočtu náhrady nákladů řízení a stěžovatelce byly přiznány náklady řízení v celkové částce 4 532 Kč.
Ústavní soud zdůrazňuje, že ústavní stížností se mohl zabývat výhradně z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu tedy není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z uvedených důvodů mu ani nepřísluší přezkoumávat správnost vlastního výpočtu výše náhrady nákladů řízení. V předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecný soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který vyplývá z příslušných právních předpisů. Za situace, kdy o rozhodování o nákladech řízení nebylo komplikováno nutností zvažovat případné výjimečné okolnosti případu, nelze ani stručnost odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení považovat za nedostatek způsobilý zasáhnout do základních práv.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu